Ženy jsou vskutku prazvláštní stvoření. Snad nejvýstižněji je vystihuje pravidlo, že když dosáhnou toho, po čem touží, vždy chtějí něco nového. V tom je snad ten nejzásadnější rozdíl mezi mužem a ženou, protože muž k životu potřebuje málo, a když už ho žena donutí žít nějaký ten život, který je dle její osnovy, vždy po čase žena vymyslí něco nového. Třeba: má-li žena doma hodného muže, chce divocha. Když má doma divocha, chce hodného muže. A má-li žena doma divocha, ze kterého se během let stane kliďas, chce normálního chlapa. Jak vypadá nevím, protože ani po zprostředkovaných zkušenostech mých zkušených kamarádek žádného takového neznáme.

Vánoční stávky jsou za námi a s nimi i návštěvy rodinných příslušníků, které vídáme někdy i jednou jedinkrát za rok. Taková setkání jsou více než milá. Máme- li však rodinu vzdálenou, je nutné se již doma dohodnout, kdo z partnerů bude řídit auto na cestě zpět. Zvítězí-li v přiblblé hře „kámen, nůžky, papír“ muž (jak jinak), musí se žena obrnit obrovskou trpělivostí. Podnapilí muži totiž rádi vyvádějí.

Už jsou zase tady. Každé jsou stejné, naše děti se radují, rodiče se stresují a utrácejí tolik peněz, že celý leden jsou k jídlu jen zbytky. Všichni se však utěšujeme: „Stálo to za to.“ Manželské páry tráví před i po Vánocích tolik času pospolu, že se není čemu divit, když mnozí se radují: „Konečně můžu jít do práce“, jiné páry se zase umějí promlčet třeba až do Nového roku apod.

Byla jsem na obchodním jednání u klienta, když po třetím zazvonění telefonu se omluvil a neodbytný telefon zvedl. Ozývala se ženská důrazná řeč, přičemž odpovědi muže byly velmi sporé. Osmělila jsem se s pochopením v hlase: „Manželka?“ Pokýval s nuceným úsměvem hlavou a pokračovali jsme v hovoru. Tato epizoda mne přiměla k hluboké myšlence na téma ženy. Jen málokteré ženy pochopí po letitém boji kdo s koho, že s chlapem bojovat je stejně nesmyslné, jako by mravenec chtěl porazit slona.

Kamarádka mne pozvala do své nově pořízené chaty. Udělaly jsme si výlet a navečer se vydaly do horské chatičky. Vstoupily jsme dovnitř spodním vchodem, nahodily vodu i elektřinu, zamkly za sebou a vystoupaly do patra, kde jsme si na terasu přinesly občerstvení a zavřely za sebou dveře s koulí.

Čím bohatší je společnost, tím mnohdy méně štěstí v ní najdete. Za bohatého člověka je možné považovat každého, kdo má střechu nad hlavou, plné břicho, a jeho rodina nestrádá. Tedy nacházíme se v období, v němž většina lidí nemusí řešit existenční problémy. Bohužel jdete-li nejen Kroměříží, musíte se obávat dění v lidských příbytcích, protože z výrazu kolemjdoucích je znát minimálně válečný stav, nebo úmrtí v rodině. Tak tragické obyvatelstvo se mnohdy nachází na chodnících, v obchodech i parcích.

Dostávám se do věku, kdy mé kamarádky a letité manželky řeší rozchody se svými manžely. Také znám již slušnou řádku žen s přízviskem: rozvedená. I když osamělé ženy nemají muže napáskované doma po celý rok, mohou si je zvát jen na návštěvy a dělat si, co je napadne, jde o životní styl, který ne všem vyhovuje.

Kdo vidí a slyší a přitom umí párovat informace, musí uznat, že lidé jsou prazvláštní stvoření. Když začneme shromažďovat informace, že ten se rozvedl s tou, ta se rozvedla s tím, vyjde nám, že ON je většinou nový dokonalý milenec, kterému předešlá manželka nemohla přijít na jméno, ONA – úžasná milenka je ta nudná fúrie, které manžel neřekne jinak než spolubydlící. Stanou- li se však z těchto nedostatečných jedinců milenci, jde o dokonalé muže a ženy. To je dosti podivné, protože všechny milenky jsou něčí bývalé manželky a všichni milenci jsou něčí manželé.

Jestli ti nechutná má kuchyně, sniž své nároky. Tento magnet je možné zakoupit v obchodě a jeho text mě donutil k sepsání fejetonu. Žádné manželství se neobejde bez každodenní starosti o plná břicha rodinných příslušníků. Tohoto úkolu se většinou ujímají ženy, i když dnešní chlapci zmámení permanentní emancipační masáží už někdy umějí vařit lépe než jejich ženy.

Každé dítě jednou dojde k plnoletosti a většinou si najde přítele či přítelkyni, a potom naše děti prožívají lásku jako řemen. To je období, kdy se z dětí stanou konečně klidná, hodná a vyrovnaná stvoření, dočkají se tolik očekávané lásky, kdy jsou milovány a celým srdcem milují, čímž se rodiče dostávají na druhou kolej.