Ženy jsou vskutku prazvláštní stvoření. Snad nejvýstižněji je vystihuje pravidlo, že když dosáhnou toho, po čem touží, vždy chtějí něco nového. V tom je snad ten nejzásadnější rozdíl mezi mužem a ženou, protože muž k životu potřebuje málo, a když už ho žena donutí žít nějaký ten život, který je dle její osnovy, vždy po čase žena vymyslí něco nového. Třeba: má-li žena doma hodného muže, chce divocha. Když má doma divocha, chce hodného muže. A má-li žena doma divocha, ze kterého se během let stane kliďas, chce normálního chlapa. Jak vypadá nevím, protože ani po zprostředkovaných zkušenostech mých zkušených kamarádek žádného takového neznáme.

Vánoční stávky jsou za námi a s nimi i návštěvy rodinných příslušníků, které vídáme někdy i jednou jedinkrát za rok. Taková setkání jsou více než milá. Máme- li však rodinu vzdálenou, je nutné se již doma dohodnout, kdo z partnerů bude řídit auto na cestě zpět. Zvítězí-li v přiblblé hře „kámen, nůžky, papír“ muž (jak jinak), musí se žena obrnit obrovskou trpělivostí. Podnapilí muži totiž rádi vyvádějí.

Byla jsem na obchodním jednání u klienta, když po třetím zazvonění telefonu se omluvil a neodbytný telefon zvedl. Ozývala se ženská důrazná řeč, přičemž odpovědi muže byly velmi sporé. Osmělila jsem se s pochopením v hlase: „Manželka?“ Pokýval s nuceným úsměvem hlavou a pokračovali jsme v hovoru. Tato epizoda mne přiměla k hluboké myšlence na téma ženy. Jen málokteré ženy pochopí po letitém boji kdo s koho, že s chlapem bojovat je stejně nesmyslné, jako by mravenec chtěl porazit slona.