Žijeme v krásné době, vše kolem nás se mění a nejsme-li hlupci, je to vesměs vždy k lepšímu. Patřím k moderním lidem, kteří milují pokrok v jakékoliv podobě. Jak však popíše tento příběh, nic není jen sluncem zalité. Nikdy bych nenaletěla prodejcům hrnců za padesát tisíc, ani bych nekoupila deku, protože prodejkyně tvrdí, že ji posílá má doktorka, přesto jsem se ztratila v internetu, který je jednou velkou propagací kohosi a čehosi.

Opět usedám se sklenkou vína k počítači a píši vtipný novinářský útvar, který má jediný cíl: pobavit a polechtat bránice čtenářů. Vždyť mezilidským vztahům se věnuje lidstvo od nepaměti a vztahy už dávno kdosi kdesi a jaksi zdokumentoval. Jelikož mladému a žhavému období manželství jsme se věnovali na začátku mé novinářské kariéry, což už je tak dávno, že je mi to někdy i líto, budeme se věnovat letitému partnerství, o němž je možné také psát donekonečna. Je to také dost velká sranda, pokud si zachováme nadhled.

Znáte to. Jedete po dálnici, muzika hraje tak hlasitě, že motor neslyšíte, když jeden kamion se rozhodne předjíždět druhý. Zuříte, předjíždění trvá nekonečné minuty. Jste první za kamionem, cítíte odpovědnost za auta za sebou, a po nekonečných minutách se bezohledný drzoun za volantem konečně se svou obrovskou károu zařazuje. Vy při předjíždění troubíte, abyste řidiče upozornili na nevhodnost jeho konání. Profesionální řidič velkého auta ví, že se na něj zlobíte, i když na něj netroubíte, když však zatroubíte, vytáhne ruku z okna a prstohrou vám naznačí vulgární oslovení, které rozšifrují i hluchoněmí.