Nedávno jsem se sešla se skupinkou velmi vtipných žen, babiček. A jelikož malé děti jsou již zase součástí našich životů, máme i srovnání s dobou nedávno minulou. Náramně jsme se pobavily na účet některých dnešních eko bio matek, jak jim nelichotivě říkáme.

Naučit se může kdokoliv cokoliv, nápověd a návodů je všude plno. Když se však kdokoliv do čehokoliv pustí, málokdy výsledný produkt může zhodnotit slovy: „Umím to.“

Znáte to. Žijete s někým, koho znáte jako své boty a pak začne stárnout. Vidíte to, vnímáte to, nelíbí se vám to, ale tak nějak tušíte, že lepší už to nebude.

Chtěla bych vlastnit banku. Nemůžu se zbavit dojmu, že banky jsou na tom ze všech nejlépe. My v soukromé sféře než se dopachtíme k nějaké kačce, musíme se snažit, banky už jsou na tom tak dobře, že pošlou klientům úpravu smluvních podmínek, což znamená, že když si to ne- přečtete, automaticky začnete platit za služby vyšší částky, i když je možná ani nepotřebujete.

Dříve se děti narodily a i v dospělosti zůstaly vesměs v České republice, nebylo tedy nutné nikam daleko jezdit, aby se rodiny viděly. Dnes naše dospělé děti cestují a sem tam se nám zakoukají do světa, v němž potom zůstanou. Zůstanou-li děti se svými novými rodinami žít v cizině, někdy je potřeba je navštívit, i když letadlem rodiče letěli jen dvakrát, a to ještě s cestovkou. Jedni takoví sváteční rodiče cestovatelé se vydali za dcerou do Portugalska.

Na silnicích trávíme spoustu času. Každé auto má pod kapotou různý počet koní. Malá auta mají výkon motoru shodný s tažnou silou stovky koní, silnější motory jich prý mají tři sta a více. K čemu je dobré mít tak velký počet koní pod kapotou nechápu, protože povolená rychlost je 130 kilometrů v hodině, přičemž silná auta mohou jet i 250. Je jasné, že když někdo má tři sta koní, chce jim dát výběh. Kdyby jen chtěl, on přímo musí, protože když to neudělá, jeho koníci strádají. Proto po rychlé jízdě rychlého auta touží jak motor auta – koně, tak i jejich pán. To chápu. Ale kde tak rychle chcete jet a nezaplatit za to pokutu?

Jsem malá čarodějnice. Umím amatérsky vykládat taroky, číst z ruky, dokonce mám takové to vidění, kdy potkám cizího člověka a nejsem schopná mu podat ruku, něco mne odpuzuje, prostě jeho zlá aura mne nepustí blíž. Když zjistím, že jde o zloducha, má víra v nadpřirozené schopnosti sílí. Také na většině večírků jsou mi pokládány ruce na stůl a já čtu. Podle čar a znamení, jak mne to naučila amatérská příručka s názvem Čtení z ruky.

Zkusme si představit, jak by vypadala příroda, kdyby zvířata uměla používat počítač. Fantastickou věc, do které napíšete dotaz a hned dostanete desítky informací. Díky nim se lidé umějí lépe vyznat ve světě. I když, jak kdo. No nic, vraťme se ke zvířatům. Psi když se potkají, tak se očichají. Zjišťují, co je kdo zač, kdo jim nevoní, na toho vycení zuby. Kdyby si psi načetli psí plemena, věděli by i bez očichávání, že vlčák je chytrá šelma, ratlík pošuk a dobrman hovado nevyzpytatelné.

Lidé vynalezli peníze, aby měli čím poměřovat, zda je jich hodně nebo málo. Samozřejmě je jich pořád málo, protože i ti, kteří mají stamilionové majetky, pořád dělají další peníze, protože je jich pro ně málo. Člověk k životu potřebuje střechu nad hlavou, jídlo na den a postel, ve které se dá spát. Bezdomovci stačí pití, zbytkové jídlo a nic víc, a přesto žije. Provoz běžného člověka stojí desetitisíce, bezdomovce klidně jen i tisícovka. Proč tedy všichni nakupují, jako by měla přijít válka, ve které nepřežijeme bez zásob jídla? No protože jídlo je levné, i když se pořád zdražuje.