Jak to tak vypadá, roušek se hned tak nezbavíme. Když se však podíváme kolem sebe, pohled na lidi v rouškách není nijak vábný, dýchat se v nich také nedá, i když naše vláda se domnívá, že jsou tak zdravotně nezávadné, že je možné v nich dokonce i sportovat. Možná bychom mohli vládu přinutit ke skupinovému sportu s rouškami. To by byla alespoň sranda!

Demokracie je nejdokonalejší systém, který kdy lidstvo vymyslelo. Když se však díváme kolem sebe, jak se dává prostor každému, kdo umí mluvit, což neznamená, že umí i myslet, navíc jsme dojatí vším, co se hýbe, a když už se to přestává hýbat, jsme připraveni udělat nemožné, aby život v jakékoliv podobě byl zachován, a hlavně chceme, aby všichni byli šťastní, spokojení a neměli problémy, necítili se odstrčení, vykořisťováni, tedy aby se všichni cítili býti svobodnými, občas zapochybujeme, zda si samo lidstvo tímto svým pojetím života nenakálelo do vlastního hnízda. Nahlédněme do džungle, kde by platila demokratická pravidla.

Ať si koupíte cokoliv z novinek, které vás zaujmou svou reklamou, či vám je někdo doporučí, že jde o stroj, díky němuž už nebudete doma nic dělat, musíte se při seznamování s přístrojem v praxi obrnit trpělivostí. Nesnáším návody a zásadně je nečtu, a jak jsem zjistila, je nás víc. S novými technickými novinkami se osobně dost nadřu a většinou vždy mne chyby v ovládání nakonec donutí si návod přečíst.

Když nám Andrej Babiš v květnu sdělil, že jsme porazili koronavirus, všichni jsme mu věřili. Byli jsme skvělou zemi, dávanou všem za vzor. Léto skončilo a jsme na tom nejhůř ze všech. Nikdo neví, co že se asi tak mohlo stát, když v květnu jsme byli vítězové, jak můžeme byt s tím samým nepřítelem v říjnu poraženi. Možná jsme nikoho neporazili a byl to zase jen „piar“, tedy prodej sebe sama.