Práce šlechtí. Dělá člověka spokojeným. Pravidelné povinnosti vedou k disciplíně a cílevědomosti. Za socialismu musel pracovat každý, navíc nebylo možné si vybírat. Jaká práce byla, tu bylo potřeba dělat. Zkrátka osm hodin nebylo možné opustit svůj pracovní ponk. Kdo nepracoval, stanul před soudem za příživnictví. Po třiceti letech krásné svobody se změnil trh práce a pravidelně chodit do práce se chce jen lidem, kteří bez práce nemohou být. Jde však jen o zlomek veškerého práceschopného obyvatelstva.

Štěstí, všude samé štěstí, spokojenost, řešení, rozuzlení,konec, nad nímž slzu uroníme. Tak můžeme hodnotit život, který vidíme kolem sebe, tedy zprostředkovaný kýmsi neviditelným. Realita a někým zpracovaný prožitek však není jedno a to samé.

Každý, kdo provozuje hospodu, restauraci, nedej bože bar, který je otevřený již z poslání svého názvu pro noční ptáky, kteří pijí, řvou a kouří, musí dělat šťastné své chlebodárce, tedy své hosty, a současně musí udržovat klid, aby jeho chlebodárci nerušili okolí. Nemožná kombinace.

Dovolím si tento fejeton věnovat zcela nečekaně mužům. Jsou to zvláštní stvoření, o nichž by se dalo psát každý týden. Dnes dám k sobě dvě sdělení, která mi moji kamarádi řekli, jak jinak, o ženách.