Jak to tak vypadá, roušek se hned tak nezbavíme. Když se však podíváme kolem sebe, pohled na lidi v rouškách není nijak vábný, dýchat se v nich také nedá, i když naše vláda se domnívá, že jsou tak zdravotně nezávadné, že je možné v nich dokonce i sportovat. Možná bychom mohli vládu přinutit ke skupinovému sportu s rouškami. To by byla alespoň sranda!

Demokracie je nejdokonalejší systém, který kdy lidstvo vymyslelo. Když se však díváme kolem sebe, jak se dává prostor každému, kdo umí mluvit, což neznamená, že umí i myslet, navíc jsme dojatí vším, co se hýbe, a když už se to přestává hýbat, jsme připraveni udělat nemožné, aby život v jakékoliv podobě byl zachován, a hlavně chceme, aby všichni byli šťastní, spokojení a neměli problémy, necítili se odstrčení, vykořisťováni, tedy aby se všichni cítili býti svobodnými, občas zapochybujeme, zda si samo lidstvo tímto svým pojetím života nenakálelo do vlastního hnízda. Nahlédněme do džungle, kde by platila demokratická pravidla.

Ať si koupíte cokoliv z novinek, které vás zaujmou svou reklamou, či vám je někdo doporučí, že jde o stroj, díky němuž už nebudete doma nic dělat, musíte se při seznamování s přístrojem v praxi obrnit trpělivostí. Nesnáším návody a zásadně je nečtu, a jak jsem zjistila, je nás víc. S novými technickými novinkami se osobně dost nadřu a většinou vždy mne chyby v ovládání nakonec donutí si návod přečíst.

Když nám Andrej Babiš v květnu sdělil, že jsme porazili koronavirus, všichni jsme mu věřili. Byli jsme skvělou zemi, dávanou všem za vzor. Léto skončilo a jsme na tom nejhůř ze všech. Nikdo neví, co že se asi tak mohlo stát, když v květnu jsme byli vítězové, jak můžeme byt s tím samým nepřítelem v říjnu poraženi. Možná jsme nikoho neporazili a byl to zase jen „piar“, tedy prodej sebe sama.

Hysterie kolem „kovidu“ začíná být protivná. Volala mi kamarádka, že manžela bolí pět dnů hlava, že má určitě „kovid“ a že se musejí nechat testovat. Když jsem se jí zeptala, zda manžel cítí, co uvařila, říkala, že jo. Když jsem jí řekla, že to kovid být nemusí, rozzlobila se. Nacházíme se v době chřipek a ne každé nachlazení je covid-19. Nahlédněme do předkovidové minulosti.

Také jste si toho všimli, jak vaše děti mají ty příšerné vlastnosti někoho z vaší rodiny? Když matky chtějí demonstrovat jejich dokonalou výchovu narušenou špatnými geny špatně zrozených rodinných příslušníků, vesměs v posledním zoufalství vykřiknou: „A čemu se divím, dyk to má po té vaší povedené famílii.“

Dostala jsem svolení zveřejnit příběh krásné mladé dívky. Bydlí v Praze, již několik let žije s jedním partnerem a tak jak to bývá, kamarádi volají: „Dáme kafe?“

Denně dostaneme tolik informací, že se v nich zákonitě musíme ztratit. Kdo chce aplikovat do svého života návod na život kohokoliv, většinou zjistí, že to nefunguje.

Tak jsme si to vyzkoušeli. Konečně se splnil sen většiny lidí: zůstat doma a moct si dělat práci podle sebe. Karanténa poslala hodně lidí s počítačovou prací domů a mohli pracovat ve vysněném home office, tedy z domácí kanceláře. Dny měly a stále asi mají tento průběh.

Téměř každá rodina má někoho doma uvězněného kvůli koronaviru. Vtipy lítají internetem, a i když není radno nic zlehčovat, co jiného nám zbývá, než se pobavit aktuální tematikou. Tady je jeden z mnoha vtipů: „Konečně mohou všichni Češi svým nicneděláním zachránit národ. Tak to nepokazte!“