Stoprocentní antikoncepcí všech mladých toužících po dítěti by mohla být situace, kterou jsem musela sledovat v restauraci. Seděla jsem s dalšími hosty v restauraci, objednala si jídlo, když v tom k vedlejšímu stolu přisedla maminka s malým dítětem. Ochotný personál přinesl malou židličku pro nejmenšího návštěvníka, maminka ho usadila do sedačky, objednala jídlo a ještě než číšník stačil zapsat objednávku, dítě několikrát málem vypadlo z malé židličky, chtělo na zem. Antikoncepční koncert začal:

Nedívám se na fotbal ani jiné sportovní klání, jeden fotbal jsem však sledovala, situace si to vyžádala. Češi hráli o kvalifikaci s Bulharskem. Už když se dříve řekla nějaká taková hodně jižanská země, bylo jasné, že vyhrajeme. Zasedla jsem k televizi, nalila si dobré víno a s ostatními sledovala první minuty. Byly nudné. Bože, ty byly nudné! Když jsem se ptala, zda je to normální, bylo mi odpovězeno, že ano a byl mi nalezen program, kde hráli Španělé, či kdo, a tam byl živo nevídaně. Chvíli jsme se bavili přepínáním z umrlého programu na živý, ale pak mne zaujala další situace.

Psaní fejetonů je velká dřina. Sice se u toho autor pobaví, protože jemu to připadne děsně vtipné, ale málokdy se stane, že by stejná vtipnost byla vtipná pro všechny čtenáře nejrůznějšího ražení.

Papoušci politiků a úřadů, tak říkají novináři tiskovým mluvčím, kteří mají až dvojnásobně vyšší platy než novináři, kteří mohou pracovat pouze v případě, že zvládnou dešifraci práce lépe placeného papouška. Tím můžeme čtenáře uklidnit, že i novináři pracují v prapodivném světě, kde nic není, jak by mělo být. Novináři občas bývají zoufalí, protože papoušci dělají jen to, co politické velení velí, a to nemá vůbec žádný zájem na odtajnění negativ či problémů, které by mohly zbytečně vyvolat zájem veřejnosti, což pochopitelně není zájem žádné vládnoucí koalice. Důkazem jsou tiskové zprávy zveřejněné na všech serverech všech institucí. Jde o prachobyčejný „píár“ tedy reklamu a propagaci aktivit úřadu, avšak zakrývající podstatu věci. Novináři tedy z tiskových zpráv pracovat nemohou, i když pracují, protože někdy se k jiným informacím prostě nedostanou.

Vzpomínáte si na socialistické koruny? Já ano. Vždy jsem jich měla tak málo, že jsem do obchodu chodila se síťovkou a v ní měla půlku chleba, čtvrtku másla a 15 deka salámu, asi gothaje, byl tehdy nejlevnější.

Určitě tento vtip znáte: Když se zlá macecha ptala zrcadla, kdo je nejkrásnější, odpovědělo jí: „Uhni, nevidím“. Někdy pohledy do zrcadla mohou být skutečně srdce rvoucí. Proto většina žen s postupujícími léty navštěvuje odborníky, v případě vizáže, kosmetické salóny, pokud tedy nechtějí zrovna absolvovat drahou jehlovou rekonstrukci mnohdy s trvalými následky.

Nechtěla bych být učitelkou. Můj smysl pro spravedlnost by narazil do prvního rodiče, který by mi sděloval, že jeho synáček není nepřipravený lajdák, ale má od psychologa potvrzené, že má školní fobii.

Jsem malá čarodějnice. Umím amatérsky vykládat taroky, číst z ruky, dokonce mám takové to vidění, kdy potkám cizího člověka a nejsem schopná mu podat ruku, něco mne odpuzuje, prostě jeho zlá aura mne nepustí blíž. Když zjistím, že jde o zloducha, má víra v nadpřirozené schopnosti sílí.

Sledovala jsem přírodovědný film o sexuálních maniacích v přírodě. Řeknu vám, říše zvířat je zvrhlejší než lidská společnost.

Na dovolené se zájmem sleduji arabské páry či rodiny s dětmi. Je běžné, že arabský muž si s sebou na pláž dovede několik žen a mnoho dětí věkově od sebe vzdálených pár let. Čeští muži blednou závistí, ne že by mnozí ze závistivců neměli více žen, ale nemohou s nimi chodit po chodníku, natož jezdit na rodinnou dovolenou.