Jestli ti nechutná má kuchyně, sniž své nároky. Tento magnet je možné zakoupit v obchodě a jeho text mě donutil k sepsání fejetonu. Žádné manželství se neobejde bez každodenní starosti o plná břicha rodinných příslušníků. Tohoto úkolu se většinou ujímají ženy, i když dnešní chlapci zmámení permanentní emancipační masáží už někdy umějí vařit lépe než jejich ženy.

Každé dítě jednou dojde k plnoletosti a většinou si najde přítele či přítelkyni, a potom naše děti prožívají lásku jako řemen. To je období, kdy se z dětí stanou konečně klidná, hodná a vyrovnaná stvoření, dočkají se tolik očekávané lásky, kdy jsou milovány a celým srdcem milují, čímž se rodiče dostávají na druhou kolej.

Každý se občas dostane do situace, v níž člověka nic nebaví. Říká se tomu lehká deprésička, lidově řečeno den blbec. Černý den vesměs přivodí okolnosti, které jaksi v ten moment nejdou řešit, schází nadhled, myšlenka, cíl. Tyto stavy se nikomu nevyhýbají, dostat se z nich je možné pouze v případě, že si umíme sami sobě pomoct, tedy udělat si alespoň nějakou radost. Vzpomenout si však v depresivním stavu mysli, co člověku dělá radost, není jednoduché, proto i na depresi je nutné se připravit v době, kdy deprese se zdá být na míle vzdálená.

Každý stát ve svých základních právech uvádí, že rodina je jeho základ. Trochu v tomto základním poslání vrže silná lobby homosexuálů a lesbiček, kteří chtějí být matkami i otci, i když oba mají stejné pohlaví. Každému by mělo být jedno s kým kdo spí, ale u lesbických a homosexuálních párů je jasné, že spí se stejným pohlavím.

Partnerské vztahy mají dnes zcela jinou podobu než před padesáti lety. Padesátileté ženy se brání být babičkami a mnohdy vypadají lépe než jejich dcery, protože oproti mládí již ví, že musejí se sebou něco dělat, aby se vzdálily vizáži babičky, i když babičkami už dávno jsou. I padesátiletí muži vypadají chlapecky, ale oproti chlapcům jsou zajištění, což je signál pro třicetileté dívky, které se touží usadit, je ulovit, aby zabezpečily sebe i své potomky.

Někteří rodiče mají potřebu naučit své děti sportům, které sami mají rádi. Naučit dítě kopat do balónu je možné na kterékoliv zahradě či městském hřišti. Hodlají-li však rodiče naučit své potomky lyžovat, není to nic snadného. Napřed je totiž nutné zajistit potřebnou výbavu, pak vyhledat vhodný svah a pak si připravit hodně trpělivosti, protože děti se s velkým heblem na nohou necítí zrovna komfortně.

Ráda poslouchám příběhy mých kamarádek, které barvitě líčí, jak to u nich chodí. Nedávno mi jedna z nich vyprávěla o tom, jak se její manžel zapojuje do výchovy dětí. Jejich sedmiletý syn Jakub si v neděli před spaním vzpomněl, že nemá úkol na pondělí.

Pánové si často postesknou, že si se ženskými zkrátka nerozumějí. Prý je jejich myšlení natolik odlišné, že normální chlap není schopen strávit ženskou logiku, natož vydedukovat, proč žena vyplozuje ze sebe to, co muže by nenapadlo ani ve snu. Pokusme se pár všedních situací pojmenovat.

Co člověk, to jiný názor, to jiná životní filozofie. Vzhledem k tomu, že mám hodně kamarádek s různými životními osudy, mám možnost srovnávat a porovnávat. Jedna má spolužačka ze školních let je již tolikrát vdaná, že si nepamatuji její aktuální příjmení, proto jí říkám dívčí přezdívkou rodného příjmení. Také když mluvíme o jejích nových objevech, přezdíváme je nejrůznějšími přívlastky, tedy mnohdy skutečně nevím, jak se vlastně hoši jmenují. Nedávno mi oznámila svůj nový vztah.

Minule jsem fejeton věnovala ženám, jimž muži málokdy rozumějí, pro ženy jsou však muži stejně nepochopitelná stvoření. Snad zásadní rozdíl mezi mužem a ženou je ve vizáži. Na chlapech vlastně není vůbec nic hezkého ani milého, nemalují se ani se nijak nevylepšují, aby měli větší oči, menší břicha a vlasatější hlavy, a přesto vypadají pořád chlapsky. Žena když se nenamaluje a nevylepší, vypadá jako něco mezi chlapem a ženou. To se chlapům nikdy stát nemůže, oni se k vizáži ženy nikdy nemohou přiblížit, snad jen travestité, ale ti dělají to, co my ženy, malují se, oblékají a fintí.