Za tloustnutí národa mohou potraviny, které jsou nám nabízeny na každém kroku. Třeba salámy už nejsou vyráběny z masa, ale z éček a dochucovadel a vše možných náhražek. Nevěřila jsem, ale do salámů ze supermarketů se přidává i kukuřice a červená řepa. Doposud jsem si myslela, že kukuřici milují jen mašíci. Chyba lávky! Chutná i dvounohým. Stačí k tomu mrsknout nějaké dochucovadlo a barvu a skoro masité hmotě neodoláte.

Socialismem odkojená generace vstupovala do svazku manželského mezi 18 až 22 rokem. Všichni byli naprogramovaní k tomu, že jediná budoucnost, která je čeká, je byt 3 + 1 v paneláku a že budou mít tolik dětí, kolik si jen páni tvorstva budou přát. Denní režim žen vypadal stejně, ráno se připravovaly snídaně, pak se jen vařilo, pralo, žehlilo, uklízelo a o děti pečovalo. Ambice žen byly minimální, ráda zdůrazňuji, že v této neandertálské době bylo přímo pohoršením, když byl muž zatahován do domácích prací, pro nás byli však pánové v zástěrách za hrdiny, protože naši chlapi s kočárky nejezdili, domácích prací se štítili.

Žijeme v době, které málokdo rozumí. Když ji shrneme, tak je o tom, že JÁ (tedy i VY) za nic nemůžu/nemůžete, může za to ON (případně ONI), a když se podobná situace stane asi dvaceti stejným lidem, vytvoří se zákonná regulace, abychom byli ušetřeni následků ze své vlastní omezenosti.

O tom, že odebrání řidičského průkazu nemusí být pohromou pouze pro řidiče, ale i ostatní rodinné příslušníky, vypovídá zkušenost jedné kamarádky, která se s námi všemi podělí o svou zkušenost. Pokud se domníváte, že muž bez řidičského průkazu bude alespoň doma a nebude nikde lítat, nevěřte tomu, zde je příběh, který stál za zvěčnění.

Všichni víme, že dříve lidé chodili bosi a živili se tím, co jim příroda dala. Bohužel dnešní civilizovaní lidé,jak si říkáme, potřebují průzkumy, které světu sdělují stále překvapivější zprávy, jako třeba že mateřské mléko je pro narozené děti tím nejdůležitějším. To mne vykolejilo,protože jsem byla rok kojící matkou, jelikož jsem to vyhodnotila jako levnější a pohodlnější variantu než práškovou. Ale to bylo tak dávno, kdy jsem nepotřebovala sdělení lékaře z tramtárie, abych se správně rozhodla.

Stoprocentní antikoncepcí všech mladých toužících po dítěti by mohla být situace, kterou jsem musela sledovat v restauraci. Seděla jsem s dalšími hosty v restauraci, objednala si jídlo, když v tom k vedlejšímu stolu přisedla maminka s malým dítětem. Ochotný personál přinesl malou židličku pro nejmenšího návštěvníka, maminka ho usadila do sedačky, objednala jídlo a ještě než číšník stačil zapsat objednávku, dítě několikrát málem vypadlo z malé židličky, chtělo na zem. Antikoncepční koncert začal:

Nedívám se na fotbal ani jiné sportovní klání, jeden fotbal jsem však sledovala, situace si to vyžádala. Češi hráli o kvalifikaci s Bulharskem. Už když se dříve řekla nějaká taková hodně jižanská země, bylo jasné, že vyhrajeme. Zasedla jsem k televizi, nalila si dobré víno a s ostatními sledovala první minuty. Byly nudné. Bože, ty byly nudné! Když jsem se ptala, zda je to normální, bylo mi odpovězeno, že ano a byl mi nalezen program, kde hráli Španělé, či kdo, a tam byl živo nevídaně. Chvíli jsme se bavili přepínáním z umrlého programu na živý, ale pak mne zaujala další situace.

Psaní fejetonů je velká dřina. Sice se u toho autor pobaví, protože jemu to připadne děsně vtipné, ale málokdy se stane, že by stejná vtipnost byla vtipná pro všechny čtenáře nejrůznějšího ražení.

Papoušci politiků a úřadů, tak říkají novináři tiskovým mluvčím, kteří mají až dvojnásobně vyšší platy než novináři, kteří mohou pracovat pouze v případě, že zvládnou dešifraci práce lépe placeného papouška. Tím můžeme čtenáře uklidnit, že i novináři pracují v prapodivném světě, kde nic není, jak by mělo být. Novináři občas bývají zoufalí, protože papoušci dělají jen to, co politické velení velí, a to nemá vůbec žádný zájem na odtajnění negativ či problémů, které by mohly zbytečně vyvolat zájem veřejnosti, což pochopitelně není zájem žádné vládnoucí koalice. Důkazem jsou tiskové zprávy zveřejněné na všech serverech všech institucí. Jde o prachobyčejný „píár“ tedy reklamu a propagaci aktivit úřadu, avšak zakrývající podstatu věci. Novináři tedy z tiskových zpráv pracovat nemohou, i když pracují, protože někdy se k jiným informacím prostě nedostanou.

Vzpomínáte si na socialistické koruny? Já ano. Vždy jsem jich měla tak málo, že jsem do obchodu chodila se síťovkou a v ní měla půlku chleba, čtvrtku másla a 15 deka salámu, asi gothaje, byl tehdy nejlevnější.