Polovina párů se rozvádí, některé z nich spolu dokážou žít jen pouhých pár měsíců. Bohužel většina z nich má děti. A o ty se rodiče „perou“, protože už dávno neplatí, že děti musí vychovávat jen matka. Soudy se někdy táhnou i několik let a po celou dobu rozvodu žijí děti v nejistotě a neklidu. Jako by nešlo ročně o 365 zkažených dnů dětství a možná i narušenou psychiku bezbranného dítě.

Některé rozvody stojí i statisíce korun, platí se nejen za právníky, ale i za psychologické posudky, osobnostní testy a mnoho dalších úkonů, které mají dát soudu důkaz, že někdo z rodičů je méně způsobilý k výchově dětí. Přitom i ty nejhorší matky i nejbrutálnější otcové zůstanou navždy rodiči, vymazat je z rodného listu je nemožné.

V době rozvodů děti i dospělí musejí přečkat návštěvy sociálních pracovníků, psychologů, zkrátka třetích lidí, kteří popisují, jak se děti, matky i otcové chovají. U některých rozvodů to vypadá jako na skutečném bojišti, rodiče se hádají, uráží se, dělají scény na chodnících, tedy mnoho lidí ví, že nejsou dobrými rodiči. Jak je možné, že není možné zastavit toto jednání, které ohrožuje budoucnost dítěte?

Někteří rodiče vymýšlejí těžké konstrukce, nařknou partnera třeba ze sexuálního obtěžování dítěte. Těžce se dokazuje i smiřuje s tím, že dospělý sahá na děti jinak než rodič. Jiní rodiče zase chtějí dokázat, že ten druhý je blázen, a tak připravují psychologické pasti na svou oběť, s níž se kdysi rozhodli mít dítě.

Ať však bojovníci za děti dělají cokoliv, nejvíce tím ubližují především dětem. O to víc pobuřuje skutečnost, že soudci nemají dostatek odvahy k tomu, aby včas zastavili rodičovské běsnění. Když si protistrana vezme právního zástupce (hodinově placeného) a nezdolného bojovníka v jednom, situace se stane neřešitelnou, protože s jeho právní smrští se soudci musejí vypořádat a papírová válka má podobu nekonečného soudního sporu s desítkami odvolání proti odvolání. Kdyby bývali měli soudci v rukou zákon: po jednom či dvou odvoláních platí rozhodnutí soudu, děti by netrpěly tři roky nejistotou a někdy i beznadějí. Tak dlouho některé děti čekají, než se dočkají klidu ve svých duších.

Možná za vše může střídavá péče, která se otcům zalíbila. Chtějí, aby týden bylo dítě u nich a týden u matky. Co na tom, že většina otců je od rána do večera v práci a stará se o ně jejich nová přítelkyně, tedy cizí žena, žádným psychologem neprověřená. Je to stejně podivné, jako když se rodiče rozhodnou, že syn půjde s otcem a dcera s matkou. Jako by děti byly zbožím v obchodě a ne bytostmi, které milují své sourozence.

Kdyby bylo uzákoněno trvalé bydliště dětí a znesvářené strany se musely střídat v jejich péči v jednom čísle popisném, většina rodičů by se hned dokázala domluvit. Současná legislativa jen nahrává sobectví rodičů bez jakéhokoliv ohledu na spokojenost dětí. Když už děti dospějí, mívají více rozumu než rozhádaní rodiče. Chtějí jít k soudu a říct: Chci to takto. Bohužel soudy nezajímá vyjádření nezletilého dítěte, mohlo by prý být manipulováno některým z rodičů. A tak se pokračuje v odvolání pro odvolání. Opět jako by dítě nemělo vůbec žádná práva.

Soudící mívají většinou již z prvních výpovědí jasné, kde by dítěti bylo lépe. Schází jim však odvaha pro rázné rozhodnutí, které může být hodně nepříjemné, protože ti, kteří škodí partnerům, umí škodit úplně všem, taláry z toho nevyjímaje.

Sledujeme-li americké filmy se soudními spory, nemůžeme se zbavit dojmu, že tamní soudci jsou odvážní chlapíci, kteří darebáka, který lže, dokážou okamžitě odsoudit, vyřešit, zastavit. V případě vyrovnání mezi rodiči matka s dluhem na výživném odjíždí ze soudní síně autem neplatiče, jinak by dlužník skončil teď a hned ve vězení. A proč ne, vždyť jde o okamžité řešení a jde o jistotu, že muž si na další úhradu výživného bude dávat pozor. Žádné odvolání. Kdo chybuje a chová se bezohledně, nezaslouží si jednání v rukavičkách.

Přejme tedy i českým soudcům, aby i oni už byli konečně odvážnými chlapíky, kteří se nezaleknou darebáků, kteří jen využívají demokratických zákonů a práva na odvolání. Vždyť z rozvodů se stal výhodný byznys pro všechny zúčastněné bez ohledu na budoucnost a spokojenost bezbranných dětí.