Lidé vynalezli peníze, aby měli čím poměřovat, zda je jich hodně nebo málo. Samozřejmě je jich pořád málo, protože i ti, kteří mají stamilionové majetky, pořád dělají další peníze, protože je jich pro ně málo. Člověk k životu potřebuje střechu nad hlavou, jídlo na den a postel, ve které se dá spát. Bezdomovci stačí pití, zbytkové jídlo a nic víc, a přesto žije. Provoz běžného člověka stojí desetitisíce, bezdomovce klidně jen i tisícovka. Proč tedy všichni nakupují, jako by měla přijít válka, ve které nepřežijeme bez zásob jídla? No protože jídlo je levné, i když se pořád zdražuje.
Nahlédněme dnes s úsměvem do světa financí. Peníze milují naši politici, miliardami házejí, jako by šlo o šišky v lese. Přitom už všichni víme, že peníze jsou jen relativní záležitost, lítající jen na papírech bankéřů a úředníků, kteří z nich vytvářejí hodnoty, z nichž stavíme silnice, čistíme města, platíme hordu lidí s pracovní náplní těžce dohledatelnou… Miliardy lítají na papíře mezi ministerstvy, kraji a obcemi, a všichni víme, že nemohou být reálné, protože český stát hospodaří v deficitu, tedy je v dluhu. Když mu dojdou peníze, udělá tanečky s Českou národní bankou, zvýší úrokové sazby, přitiskne si nové peníze, které zlato neviděly ani z dáli. No prostě dokud tomu málokdo rozumí, je možné nás oblbovat, jak na vše máme. A máme.
Máme na vyšší mzdy státních zaměstnanců, ti už chudáci sami nevědí, proč jim pořád někdo přidává, když už deset let dělají jedno a to samé, a když se přizve do vyjednávání strejda Středula, opět se podaří vyjednat nějaký ten benefitek, a tak k desetiletce stejných úkonů přibyde stravování za stravenky, jedna dovolená ve státem udržovaném hotýlku, sportovní stravenky a kdoví co ještě. Možná by měli do odborů vstoupit i samotní bezdomovci. Co ti by dali za stravenky?! Má to však malou podmínku, museli by být organizovaní a alespoň předstírat práci. Pěkný je i taneček s průměrnou mzdou, tedy kolik kdo má brát peněz. ¨
Sám stát zaměstnává více než půl milionu lidí. To se mu platí odvody, když to funguje v procesu nalej a vylej. Přirovnejme to k aktivitě, kdy bychom si nalili do lavoru vodu, nalévali ji z jedné nádoby do druhé a u toho si to počítali, kolik to dělá. Prostě státní, obecní a všichni ostatní zaměstnanci placení z daní berou peníze státu a stát z toho od nich přijímá peníze do důchodového systému, na zdravotní péči… O platech těchto lidí by měli v demokratické společnosti hlasovat ti, kteří daně tvoří, protože kdyby stát neměl DPH z našich útrat a našich daní, státní zaměstnanci by se mohli jít tak akorát klouzat. Všichni.
Úplně nejlepší jsou předvolební tanečky, kdy se začne přidávat, a to všem, kdož pravidelně chodí k urnám. Důchodci dostanou pětikilčo, pomohou si i státní zaměstnanci. Pokud se zvyšují platy ve státní sféře, musí zvyšovat mzdy i soukromý sektor, který však málokdy dosahuje vyšších tržeb, proto mu nezbyde nic jiného, než zdražit své služby. A tak přijde další zcela logická vlna po radostném navýšení jakéhokoliv příjmu kohokoliv, začne se zdražovat. Pětikilčo pro důchodce si vezme za rok vyšší cena za energie, každý z nás musí denně zaplatit za dražší chleba od pekaře, maso od řezníka…
Čímž se dostáváme na začátek, že peníze jsou relativní a vždy budou chybět, protože když nám je někdo dá, tak je nám zase někdo jiný sebere. U bohatých zase platí úměra, když už neudělají blbou investici, tak o ně přijdou třeba tím, že je nějaký kecal o peníze připraví, protože ví, jak na to.
Moje kamarádka říká hříšnou větu: „Cigarety nebyly nikdy levnější.“ A má pravdu, protože když za socialismu Sparty stály 8 Kč při platu tisíc Kč a dnes stojí 120 Kč a plat je 35 tis. Kč, tak za socialismu si člověk mohl prokouřit výplatu 125 krabkami, kdežto při současném platu by na to potřeboval náhradní plíce, s průměrnou mzdou by si mohl koupit skoro 300 krabek. A pak co je a není drahé?
Také se říká, že rozumný člověk by měl mít finanční rezervu. No to určitě, ale jak vysokou, když za deset let se vše kolem změní, a to v takovém grandu, že nic není jako v době, kdy jsme se rozhodli stát se rozumnými hospodáři? V každém případě peníze jsou krásná věc, dávají lidem svobodu, díky bezproblémovému zajištění provozních výdajů se nám lépe spí. A ať se nám to líbí nebo ne, peníze na slušné živobytí se dají vydělat jedině prací. Proto u zpráv, v nichž lítají miliardy, se usmívejme, protože to, co máme v peněžence, je to jediné, co určuje, zda budeme mít klidné nebo divoké sny.