Rodina Novákova sedí u nedělního oběda. Hlava rodiny honí v talíři kuličku menšího ražení, tedy černého pepře. Hned vedle se přidává větší kulička nového koření. Ani jednu nemůže nabrat na lžíci. Když už jeho lov je úspěšný, jedna lapená koule je tedy odstavená na okraji talíře, sklouzne znovu do polévky a marný boj s malými náboji se opakuje. „Můžeš mi říct, proč už 15 let mi dáváš polévku, v níž mi plave koření, když to nemám rád?“, zlobí se a jeho ženě upadne lžíce do talíře, jak dusnou´atmosféru v pohodové neděli její manžel dokáže probudit kvůli takové nicotnosti, jakou je kulička nového koření či pepře. Samozřejmě se začnou hádat, jejich děti přestanou jíst, dívají se z jednoho řvoucího objektu na druhý a nevěří, že tolik slov může spustit pár koulí v polévce.
Děti nahlédnou do svých talířů a žádnou kouli nenajdou, proto se domnívají, že matka to dělá otci schválně, aby ho naštvala. Když lžíce matky i otce třískají o talíř, Maruška to nevydrží a lžící nabranou kouli podstrkuje svému muži pod nos, zda se náhodou nezbláznil, že tak vyvádí kvůli tak malému zrníčku a co že by se mu stalo, kdyby ho vytáhl ven a odložil na talířek, který hned přináší, načež on trumfuje, že talířek tam nebyl… Nedělní oběd se nevyvedl.
Pepa se odchází zklidnit do obýváku, kde dostane skvělou myšlenku. Jde do kuchyně a hledá čajník po babičce s řetízkem. Vytahuje z šuplíku zásobník na sypký čaj, který je možné uchopit řetízkem na okraj hrnku. Mazlí se se svým objevem a už s ním pospíchá za Maruškou do obýváku. „Co vidíš?“ ptá se s úsměvem vítěze v běhu na sto metrů. „Tebe,“ supí žena a hned se jí dostává upřesnění, že pán tvorstva právě vyřešil světový problém jménem koule v polívce, načež Maruška valí oči a snaží se najít nějaké zlehčení, aby neztratila tvář, že ji to dávno nenapadlo. Přerod čajníku na lapač koření má svou premiéru.
Rodina se schází u oběda a i děti krouží po talíři s polévkou a hledají koule. Nic. Pepa má na tváři úsměv desetibojaře, protože vyřešil svůj 15 let starý problém. Radost však není dlouhá, Maruška totiž čajník po babičce vloží do myčky, která znehodnotí řetízek u čajníku, jelikož asi soudruzi z NDR někde udělali chybu. Při vytahování nádobí z myčky je jí jasné, že opět nastane nepříjemná situace. Čajník totiž dříve do myčky nedávala, čaje nejsou mastné, polévky ano. S napůl poničeným čajníkem vchází do obýváku.
Pepa vidíc v ruce své ženy čajník, zpočátku nechápe utrápený výraz v jejím obličeji, když se však zadívá na „jeho“ předmět v její ruce, nevěří, že vidí to, co vidí. „Ty jsi mi…,“ nedostává se mu slov. „Ty jsi zničila čajník po mé babičce?“ Jeho výraz připomíná den, kdy se dozvěděl, že babička zemřela, takovou bolest v srdci cítí. Maruška se snaží situaci zklidnit a říká: „Kdybys mi oddělal ten řetízek a dal mi místo něj něco jiného, tak by to bylo v pořádku.“ Pepa jí vyškubne svůj milovaný čajník z ruky a už otevírá šuplík s nářadím a mazlivými pohyby, doprovázenými kroucením hlavy, odstraňuje řetízek. Opět jako vítěz vchází do místnosti a dává se znechucením své ženě do ruky čajník bez řetízku.
Žena děkuje a ptá se: „No a co mi tam k tomu dáš?“ „Co bych ti tam dával? Ty tam hlavně dávej koření a asi to vylovíš z hrnce. Ne?“ „To ale nejde, řetízek držel obě části u sebe, při vaření se čajník rozevře a koření vlítne do polévky.“ Manžel je v koncích, odmítá však diskusi na toto téma a pomalu se smiřuje s faktem, že koulí v polévce se hned tak nezbaví.
Důležitou roli v této rodinné peripetii hrají děti. Ty samozřejmě nevěřícně poslouchají debaty svých rodičů o koulích. Pubertální Dobromila již nemůže situaci vydržet, tak surfne na internet a zadává klíčová slova: sítko do polévky na koření. Ihned vidí řešení a již druhý den je i s dárečkem doma. „Dívej, co jsem koupila,“ a dává otci do rukou balíček. Otec drží neznámé těleso v ruce, ihned zjišťuje jeho funkce, jásá a běhá a volá: „Maruš, máme geniální dítě. Pojďte sem, holky moje…“ Celá rodina se raduje, po pěti minutách emočního probuzení pán domu spokojeně uléhá na sedačku v obýváku, pouští si sportovní kanál, usmívá se a hlavně se těší na víkendovou polévku.