Všichni už dnes víme, jak je vše dražší než před rokem, a nevíme, kolik nás to všechno bude stát za rok. Proto se snažíme šetřit, ať již nenakupováním předražených věcí, nepoužíváním auta na krátké trasy, také častěji zhasínáme ve zbytečně nasvícených pokojích, zastavujeme vodu při čištění zubů apod.

Také vás baví číst průzkumy mínění? Osobně když si přečtu, že polovina lidí věří politikovi A víc než politikovi B, usmívám se. Tím nechci shazovat práci agentur, které pokládají otázky různorodým sociálním skupinám lidí, aby zjistily, co si lid myslí o politice, policii atd. U některých výsledků průzkumů si říkám: Proč nezavolají na Moravu? Naopak někdy to podle výsledku vypadá, že se nemohli zeptat žádného Pražáka. Rozdíl mezi myšlením v Praze a na Moravě sice už není tak markantní, ale pořád je.

V nemocnicích leží vesměs neočkovaní lidé, kteří žádají lékaře o jakoukoliv pomoc, jsou ochotní si nechat píchnout cokoliv, jen aby se mohli znovu nadechnout, začít dýchat jako zdravý člověk. Tak vypadá nemoc s covidem-19, který tak nesnášíme, protože nás pořád omezuje, nutí nás dělat věci, které dělat nechceme.

Už je to zase tady. Politici nám zase slibují, že dají zemi řád a vládu schopných, že zastaví zadlužování země, zvýší platy či rodičovskou, dostaví dálnice, budou vést rozumnou zahraniční politiku…, no prostě zadejte do internetu volební program všech politických stran v různých letech a vyjde vám, že nejde slíbit modré z nebe, ale jen to, co se dobře poslouchá. Rozumný volič však na řečičky moc není, už dávno ví, že je to jen hra se slovy, protože v Poslanecké sněmovně se schopný politik pozná podle vyjednávacích schopností, jednotlivec nic nezmůže. Kdo neumí jednat, jen slibuje.

Dnes se budeme věnovat tématu, proč jsou si lidé tak vzdálení, když díky technice mají k sobě tak blízko. Neznám žádného člověka, který nemá mobil. Pamatujete si, jak se všichni posmívali prvním podnikatelům, kteří s sebou nosili kufr a v něm měli první mobilní telefon, tedy přístroj, který mluvil s lidmi bez drátu? Dnes ho má každý, i babičky, které sice nevyužívají mobilní aplikace, ale mobil mají.

Když se objevily zprávy o 1. místopředsedovi ANO Jaroslavu Faltýnkovi, že opět „pomáhal“ vyvoleným tentokrát dostat se k dotacím, druhý den ráno byl nečekaně odvolán ministr zdravotnictví Blatný. Poprask kolem ministra schoval Faltýnkův diář, což je možné zhodnotit jako velmi šikovný mediální tah.

Covid-19 odhalil povahu českého národa v naprosté nahotě. Bohužel nálepka nejlepší není pro nás nijak lichotivá. Švejci, kteří se vysmívají jakékoliv autoritě, to jsme my.

Vánoce jsou svátky klidu, pohody a rodinného štěstí. Otázkou je, kdo to štěstí zákulisně připraví a jaksi zajistí, aby se vůbec mohlo dostavit. Vesměs jsou to ženy, které chtějíc vidět úsměv svých blízkých, musí pro to mnohé udělat, a přiznejme si, že některé se ani toho úsměvu nedočkají.

Výhodou této doby je, že neutrácíme za dlouhé telefonáty. Ono totiž není jednoduché si dlouze povídat, když není o čem. Nyní vesměs na otázku „Co je nového?“ uslyšíte v telefonu ticho, dotázaný totiž vehementně přemýšlí, co že zažil v posledních dnech jiného, co by stálo za povídání.

Jak to tak vypadá, roušek se hned tak nezbavíme. Když se však podíváme kolem sebe, pohled na lidi v rouškách není nijak vábný, dýchat se v nich také nedá, i když naše vláda se domnívá, že jsou tak zdravotně nezávadné, že je možné v nich dokonce i sportovat. Možná bychom mohli vládu přinutit ke skupinovému sportu s rouškami. To by byla alespoň sranda!