Když nám Andrej Babiš v květnu sdělil, že jsme porazili koronavirus, všichni jsme mu věřili. Byli jsme skvělou zemi, dávanou všem za vzor. Léto skončilo a jsme na tom nejhůř ze všech. Nikdo neví, co že se asi tak mohlo stát, když v květnu jsme byli vítězové, jak můžeme byt s tím samým nepřítelem v říjnu poraženi. Možná jsme nikoho neporazili a byl to zase jen „piar“, tedy prodej sebe sama.

Nyní jsou nám vládní opatřeni přednášena skoro každý den, v pondělí politici oznámí, co bude platit od středy, v úterý se sdělí, že to, co mělo byt vyhlášeno ve středu, již platí od úterý a tak pořad dokola. Lidem z toho jde hlava kolem. Jedna skupina měla domluvené posezení ve sklepě na jižní Moravě.

V době, kdy byla středa a platilo to, co mělo platit až ve čtvrtek, se informace jaksi nedostaly ke všem zúčastněným, a tak se sešli. Sice jen v kruhu malém, protože někteří se počítají mezi občany 21. století a sleduji sdělovací prostředky. Je zajímavé, že kdybychom neplatili koncesionářské poplatky, neměli doma televizi a rozhlas, dokonce ani internet, byli bychom šťastnými lidmi, protože bychom nic nevěděli o tom, co kdo vyhlašuje.

Sklepní skupina si již po příjezdu všimla, že jižní Morava je nějaká bezlidná, tedy že je možné vidět domorodce, nikoliv návštěvníky. Když už mudrovali u stolu, probírali, co je a není možné, někdo z přítomných obětoval svá mobilní data a snažil se zorientovat, co vlastně platí, kolik lidi vlastně může sedět u stolu, kdo s kým může sedět, občas se ztratil v terminech, a čím více vina všichni vypili, tím vtipnější všichni byli.
První nařízení říká, že rodinní příslušnici mohou spolu sedět u stolu a bez roušky. Skvěle. Když si to u dlouhého stolu rozpočítali, zjistili, že to tak nějak vychází, i když je nutné občas domyslet dvoumetrový rozestup. Tak nějak tušili, že kdyby přišli policisté, nemuseli by mít pro rodinné vazby pochopení, a tak vzešla myšlenka nacvičit si situaci, kdyby do sklepa vstoupila policejní hlídka.

Přítomní se usnesli, že bude dobré, aby v případě vstupu nezvaných hostů byla v místnosti polovina sedících. I vzešla z jedné hlavy myšlenka, že bude dobré, když se přítomné ženy sesunou pod stůl, pánové byli ihned této disciplíny ušetřeni, někteří by pod stůl vůbec nevlezli). Dámský sesun na čtyři však vyvolal velké dohady, kde která žena může dřepět pod stolem, kterým směrem má byt natočena, kdo si musí přesednout, aby nedošlo k nechtěným přehmatům.

Lepší byla myšlenka, že by přítomná polovina hostů opustila v případě nečekané návštěvy sklep únikovým zadním východem, problém však byl pes velký až obrovský, jehož pověst trhače byla známa všem, i těm, kteří si nikdy nepustili ČT24.

V této strategické přípravě zničehonic do místnosti vtrhla velká osoba celá v černém s přilbou na hlavě, s rouškou na ústech, za oknem se blýskala světla. Přítomné dámy se draly pod stůl, některé stačily i sfouknout svíčku na stole, aby bylo méně vidět. Když vtom si někdo všiml, že převlečený muž s přilbou je jeden z hostů. Okamžitě to vyvolalo spoustu nových podnětů, jako třeba: „Znovu, musíš se chovat jako organ, nic neříkáš.“ Nácvik se tedy opakoval, nikdo však již pod stolem nebyl.

Ve sklepě se zpívá, cimbálová kapela však díky své informovanosti odřekla svou účast k nelibosti všech zúčastněných. Přítomní se tedy dohodli, že na nějaký čas překročí pomyslnou hranici koronavirové ČR a vstoupí do království krále Miroslava, kde si zazpívají, a to tak tiše, aby všechny orgány zůstaly v klidu. A zpívali, jen sem tam někdo zavelel: „Dejte si roušky.“

Realita vstoupila do vtipné skupiny s informací o možném postihu zakázaného. Pokuta deset tisíc pro majitele soukromého sklepu byla přijata, všichni by se na ni složili. Muž s datovým roamingem však vygooglil, že pokuta by nebyla jen pro majitele prostor, ale pro všechny, a všichni by dostali pokutu deset tisíc korun. Tato skutečnost už nebyla na smích, proto bylo nepříjemné téma ihned vyměněno za úsměvné.

Tato skupina se dopoledne rozpustila. Je tomu už dva týdny a ani jeden z přítomných milovníků vína neměl žádné zdravotní problémy po plánované hromadné evakuaci sklepních prostor. Měli štěstí, není radno je napodobovat, ale že je možné se i v době koronavirové smát, je dobře vědět. Pozitivně naladěné lidi nemá covid rád, protože smích je stále nejlepší prevenci proti všem neduhům.