Průměrní kuchaři a neochotný obslužný personál vyhánějí hosty z restaurací

Minule byl na tomto místě komentář o stále těžším hledání schopných zaměstnanců v ekonomicky stagnujícím regionu. Jeden příklad za všechny. Restaurace v Kroměříži mají jedno společné, dobře vaří jen s dobrým kuchařem, který však není v práci po celou dobu provozu restaurace. Většina celodenních stravovacích provozů má hlavního (dobrého) kuchaře zaměstnaného v poledne na „meníčka“, tedy na ranní směně, odpoledne a večer je v restauracích málo lidí, a proto zde pracují vesměs průměrní kuchaři. Jejich jídlo není uspokojivé, ale normální, tedy takové, které si hospodyňka dokáže uvařit i sama. Neumí-li kuchaři vařit a k tomu ještě šetří na surovinách, ať již o vlastní vůli nebo na pokyn majitele restaurace, dočkáme se vždy zklamání na talíři.

Zaměstnat výjimečného kuchaře přijde každou restauraci na dvojnásobně vyšší peníze, než zač jsou ochotní pracovat průměrní kuchaři. Jelikož tržby v restauracích nejsou dávno, co bývaly, musejí majitelé šetřit provozní náklady, a na mzdách se ušetřit dá. Výsledek je však odpovídající, hosté chodí do kroměřížských restaurací čím dál méně.

Jeden příklad za všechny. Sedíte v krásné restauraci, profesionální číšník odvádí profesionální práci, slibuje tatarák z masa bez antibiotik, nicméně na talíři máte dobře ochucené maso, které však spíše než svíčkovou, připomíná maso na sekanou. U syrového masa poznáte kvalitu suroviny a ani s nejlepšími dochucovadly chuť nejde ošidit.

K tataráku patří topinky a ty se vesměs v kuchyních připravují pro pohodlí obslužného personálu ve „friťáku“. Výsledek je opět nelichotivý, nejdou ukousnout, jak jsou spečené. Když požádáte o nové topinky, nepřinutíte kuchaře svou kritikou, aby postaru (tak jak se má) osmahnul chleba na oleji na pánvici, ale dá vám opečený chleba na suchém grilu. Výsledek je opět děsný, tatarák necháte spolu s teplým chlebem na talíři. Nechutná ani jedno, ani druhé.

Abychom měli důvod platit za jídlo v restauracích, musí hosté odcházet spokojení. Je zajímavé, že v okolních regionech si restaurace stydí za kulinářské úlety, kterým není možné se vyhnout, kuchaři jsou také jen chybující lidé. V místních restauracích jsou však gastronomické prohřešky jaksi na denním pořádku. Když dostane host výjimečné jídlo, připravené z nešizených surovin, jde vesměs o výjimečnost. Hanáci jsou vyhlášení svou šetřivostí a šetří nejen majitelé restaurací, ale i hosté na své útratě. Chtějí za málo peněz hodně muziky. Obě skupiny se tak vlastně drží v pasti.

Profese kuchař a číšník jsou velmi žádané a všichni majitelé restaurací potvrdí, že najít schopné jedince s láskou k vaření a obsluze lidí je nikdy nekončící příběh. Když už někoho vychováte, konkurence ho přeplatí a průměrní opět dostanou šanci.

Přitom připravit dobré jídlo není takový problém. Proč nám chutnají bramboráky, hovězí polévka, buchty, karbanátky atd. od babičky? Nejsou ničím šizené a nahrazované. U babiček v kuchyni jde o čas a práci, kterou přípravě jídla věnují. Práce se vždy vyplácela a vyplácí se i v kuchyni. Dnes v restauracích najdete plné mrazáky, vakuované brambory atd., ale to přeci na talíř hostů restaurací nepatří. Toto rychlé vaření patří k lidem, kteří nemají čas na přípravu jídla. Kuchaři se živí vařením a měli by plnou pracovní dobu vařit a radovat se z prázdných talířů spokojených hostů. Kuchař, který připraví jídlo hostům, kteří nemají důvod se vrátit, je průměrný ne-li špatný kuchař. Takoví musejí mít od majitelů restaurací přesně připravené receptury, gramáže a použité suroviny, protože jinak jejich improvizace u sporáku kope hrob každé restauraci. Špatní kuchaři a neochotný obslužný personál vyhánějí hosty z restaurací.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>