Proč přidaná stovka ani tisícovka není pro nás žádným přilepšením?

I největšího flegmatika v obchodě zarazí, kolik všechno stojí. Zdražilo vše, co jsme doposud kupovali. Nemohou za to však firmy, ale neustále státem navyšované mzdy, které firmy, ať chtějí nebo nechtějí, musejí kopírovat. Jinak by totiž byly bez zaměstnanců. Ono zvyšování platů a důchodů vlastně ve svém důsledku zaplatíme zase jen my nakupující, služby potřebující.

Nejlépe placené zaměstnance má státní sektor. Stát oproti firmám nemusí vyvinout úsilí k tomu, aby vymyslel nějakou aktivitu, která se přemění v peníze, přesto navyšování platů této půlmilionové zaměstnanecké skupiny se děje téměř pravidelně. Ke zvýšení platů stačí politické rozhodnutí a psaným nařízením se navýší platy státních úředníků, učitelů, policistů, vojáků… Ti když se sejdou s lidmi ze soukromém sektoru, nechápou, že za poloviční peníze jsou ochotní chodit do práce. Přitom množství práce v soukromých firmách a státních institucích je stále na pováženou.

To, že český rozpočet je stále deficitní, tedy že nemá na to, co vydává, málokoho trápí. Hlavně že lid je „spokojen“. Státní rozpočet je živ i ze zdanění práce a přiznejme si, že ČR má jedno z nejvyšších zdanění v Evropě – 43,78 %!! Také výpočet toho, co dostaneme ve výplatě na ruku, je tak složitý, že českou výplatu umí spočítat jen česká účetní.

I když mají lidé na výplatní pásce 20 tisíc Kč hrubého, dostanou čistého do 16 tis. Kč, přičemž úhrada se všemi odvody znamená pro zaměstnavatele celkové náklady 26 800 Kč (tzv. superhrubá mzda). Když si uvědomíme, kolik máme státem placených lidí, k tomu kopírující mzdovou politiku ve všech úřadech, školách, nemocnicích…, vyjde nám, že drahá práce a z ní plynoucí odvody plní uměle státní rozpočet.

Také je s podivem, že premiér má plat kolem 300 tis. Kč měsíčně, šéfové státních či polostátních firem však berou i dvojnásobek v základním platu a k tomu odměny. Jak je možné, že nikomu nevadí, že si státní firmy v odměňování hrají na soukromé firmy, když žijí mimo realitu soukromého sektoru? Vesměs mají dominantní pozici na trhu, jejich provozy jsou ve ztrátě, neumějí přežít bez státní finanční pomoci… Zač si vlastně šéfové státních firem zaslouží tak vysoké platy, když nemohou dělat více pro „lid“ než třeba premiér? Bohužel toto všechno svědčí o jediném. Voliči stále nevěří tomu, že přidaná stovka i tisícovka není pro nikoho žádným přilepšením. Stoupnou-li platy napříč republikou, bude dražší práce a tím zaplatíme více za vše, co potřebujeme k tomu, abychom bydleli, svítili, jedli…

Díky vyšším mzdám a s tím souvisejícími vyššími cenami zboží si vlastně pořád kupujeme stejné množství věcí, jen za ně platíme více. Takže se vlastně máme stejně jako vloni, předloni, na rozhazování to prostě pořád není. Jestli nebude platit, co platilo vždy: Nepřijdeme-li na svět s mimořádným talentem, budou z nás vždy jen zaměstnanci, kteří budou mít tolik peněz, kolik jim vrchnost umožní mít. Ti, kdož mají co rozdělovat, vědí a vždy to věděli, jak své poddané zaplatit a obrat současně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>