Novinový papír snese všechno, aneb Co vše se může skrývat pod pojmem noviny

Bylo, nebylo, dávno tomu, kdy jedna šéfredaktorka nahradila druhou. Odvolaná cítila křivdu, a aby všem vytřela zrak, zřídila si své vlastní noviny do schránek a dodnes se domnívá, že je konkurencí Týdeníku Kroměřížska. Nikdy jí nebyla a nikdy ani nebude.

Pozorní čtenáři vědí, že paní J. J. čas od času kopne do Týdeníku. Dělá to již čtvrt století, takže na to nereagujeme, je to pořád dokola. Ve svém posledním vydání však sdělila světu objevné tvrzení, že Týdeník má drahou inzerci. Na to musím zareagovat, i když nerada, protože vím, že hysterie, kterou probudím, bude těžce stravitelná. Vím, co obnáší vydávání novin do schránky. To si sbíráte materiály a pak se na jeden den zavřete s počítačem a máte noviny hotové. Vlastně potřebujete jen zaplatit tisk a distribuci, což poskládat není až tak těžké, a už teď se můžete tvářit jako novinář roku, navíc můžete operovat tisícovkami vytištěných kusů. Jak však všichni víme, vnucený výtisk může přečíst jen zlomek nedobrovolně obdarovaných vlastníků poštovních schránek.

Naproti tomu Týdeník Kroměřížska se může tvářit jako médium století, ale když neprodá své výtisky, zkrachuje. V Týdeníku jsou čtenáři ochotní za informace v něm sdělené zaplatit a dělají to už sedmdesát let! My musíme psát pro své čtenáře, nikoliv pro prospěch kohosi. Týdeník také živí redakci i dopisovatele, tisk i provize prodejců i distribučních firem, doručení předplatného, dopravu i provoz redakce. Kéž by nám stačilo vydělat jen na tisk. To by byla „havaj!“ I inzerenti by se radovali, protože inzerci bychom jim ávali za stovky, nikoliv za tisíce. Bohužel bychom došli tam, kam noviny paní J. J., která ve svém osmilistu  má jen pár firemních inzercí, zbytek je okatá podpora vlivných.

Mediální gramotnost v ČR je na bodě mrazu. Proto málokomu vadí, že paní J. J. píše články v první osobě jednotného čísla, což ve slušné novinařině umožňuje pouze komentář, glosa nebo fejeton. Jinak jde o jednostranný materiál, který nemapuje nic, protože obsahuje pouze názor jednotlivce, tedy paní J. J. Jé, jé, jejda… Proto se ani nedivím, když mi i vzdělaný člověk sdělí, že Týdeník a noviny do schránek jsou konkurencí. Božínku! K vysvětlení však naštěstí stačí jednoduchá slovní úloha: „Jaký je rozdíl v přípravě osmi stran měsíčně a 24 stran týdně?“ Ano, Týdeník připraví každý měsíc 96 stran, na to jednotlivec nestačí a nikdy stačit nebude.

 Budu-li chtít jednou měsíčně na osmi stranách shrnout dění kdekoliv, a přitom budu muset mít prostor i pro inzerci, abych měla na tisk, je jasné, že budu muset dělit a odmocňovat, až mi vyjde, že mi vlastně zbývá prostor jen pro články, které mi nějak lichotí, potřebuji je, potřebují je inzerenti, tedy ti, kteří jsou zdrojem mých příjmů. V minulém vydání paní J. J. obhajovala ve své osmilistce inzerci VaKu Kroměříž i příspěvkových organizací radnice, i když je zastupitelkou. Opravdu nejde o zvýhodnění příjmů, tedy podporu podnikání, jednoho z 27 kroměřížských zastupitelů?

Je také hezké sledovat, jak se ji Nezávislí snaží prodat. Post radní jí unikl o fous, zákon Lex Babiš jí to zakázal. Když už unikla tato pozice, je potřeba jí najít jinou. V červnu budou o jejím angažmá ve VaKu rozhodovat zástupci měst a obcí Kroměřížska na valné hromadě. Vlivní ve vedení kroměřížské radnice by si moc přáli, aby o J. J. bylo dobře postaráno, protože díky tomu si zajistí dvojí mediální podporu. Když už nebude možné ztrestat kriticky smýšlející jednotlivce ve zpravodaji, pustí na ně psa, který s hlídacím psem demokracie nemá ale vůbec nic společného. Jaksi se utrhl ze řetězu. Jejda.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>