Lež se bohužel stává běžnou součástí všedních dnů nás všech

„Lhát se nemá,“ říkávaly naše babičky. Nebo také: „Lež má krátké nohy“, tedy že nás spravedlnost dostihne. Kdyby se bývaly byly dožily dnešní doby, musely by své staré pravdy poopravit, protože za socialismu se říkalo: „Kdo nekrade, okrádá rodinu“, a v dnešní moderní době vítězí heslo: „Kdo nelže, daleko nedojde.“

Pokud máme za premiéra člověka, který je mnohokrát na autentických záběrech přistižen při lži („Nikdy jsem s Čapím hnízdem neměl nic společného“, a pravý opak: „Čapí hnízdo je moje chlouba“), stává se lež přijatelná pro celou společnost. Když se podíváme kolem sebe, dojdeme ke kruté pravdě: Všichni lžou. Nikdo neříká pravdu už při nevinné otázce: „Jak se máš?“ Lžeme však i v práci a to už tak nevinné není. Lež zaměstnanec volí, aby nepřišel o práci. Po prověření lhář použije očistnou větu:„Nelhal jsem, jen jsem neřekl úplnou pravdu.“ Skvěle umíme napodobit to, co vidíme v televizi od těch společensky viditelných.

V pracovněprávních vztazích je také vidět další napodobenina veřejného světa: po odhalení chyb chybujícího zaměstnance se zaměstnavatel může setkat s jeho mstou, pomluvy bývalých zaměstnavatelů jsou již jistým folklorem, někteří hříšníci se mstí i udáními s jediným cílem: zničit.

Když sledujeme kauzy, v nichž je téměř jasné, kdo je viník, avšak jeho znalost zákonů je stejně vysoká jako soudců, musíme přiznat, že mnohdy procesní postupy vítězí nad spravedlností. Všichni lidé s mocí ve svých rukou dodržují postup, aniž by mohli vykonat spravedlnost a umlčet ty, kteří škodí druhým. Proto stále více lidí, kteří páchají trestné činy, se směje policistům do obličeje, domnívají se, že jsou chytřejší než oni a také čekají na jejich chybu, kdy je možné se ze souzeného stát obětí policejního postupu. Souzení lidé se odvolávají, dokud to jde, a výsledkem je zvrácená hodnota spravedlnosti, kdy lidé, kteří páchají zlo, nabývají dojmu, že rozsudek nepadne, dokud oni nepoleví.

Nikdo nechce, aby se vrátila doba, kdy zlodějům byly sekány ruce, ale každý by měl vědět, co je dobré a co zlé. Vždyť všichni máme v sobě čistou a černou duši, a jen okolnosti, chcete-li celospolečenská nálada, v nás probouzí buď to dobré, nebo naopak to špatné. Dokud se nevrátí mezi nás jistota, že za pochybení přijde trest, může se stát, že jednou budeme největším celospolečenským problémem pro svou zemi my sami. Vždyť vše dobré i zlé páchají lidé. A pouze budeme- li mít kolem sebe vzory hodné následování, teprve budeme chtít být lepšími lidmi, než jsme dnes.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>