Když už roušky musíme mít na ústech, mějme je rádi

Jak to tak vypadá, roušek se hned tak nezbavíme. Když se však podíváme kolem sebe, pohled na lidi v rouškách není nijak vábný, dýchat se v nich také nedá, i když naše vláda se domnívá, že jsou tak zdravotně nezávadné, že je možné v nich dokonce i sportovat. Možná bychom mohli vládu přinutit ke skupinovému sportu s rouškami. To by byla alespoň sranda!

Současnou rouškovou situaci dobře vystihuje vtip: „Od jara jsme se díky rouškám nadýchali toliké bavlny, že je divné, že z nás na toaletě nepadají rovnou trička.“ Nahlédněme lehkovážně na roušky z kladného úhlu pohledu. Bezvadné jsou jako úkryt. Když v roušce potkáte osobu nemilou, otravnou, zlobnou, nehodnou, konečně se na ni můžete šklebit, někdy i vypláznout jazyk, což byste si bez této ochrany nedovolili, byli byste za hulváta.

Také ženy, které se nerady líčí, jsou tímto nemódním a neslušivým doplňkem ušetřeny zbytečné námahy, rouška zakryje téměř celý obličej, není tedy důvod se malovat. Když už tak učiníte, celou hygienickou část dotýkající se vaší tváře si zabarvíte natolik, že je možné se domnívat, že i po vyprání ji používal někdo jiný ke zcela jinému účelu.

Někdy je stav obličeje natolik nevábný, že by bylo naprosto dokonalé, kdybychom měli roušky ve velikosti obrovské, jak ji nosili členové ku-klux-klanu, tedy roucha s vystřiženými otvory pouze pro oči. To by nemuselo vyžadovat ani účes, ani namalované oči. A i jazyk by se v něm vyplazoval mnohem pohodlněji. Navíc roucho nepřiléhá k obličeji, vyloučilo by dušnost, zamezilo by mlžení brýlí.

Jiný vtip zase dobře dokresluje, kam jsme se ve společnosti díky pandemii dostali: „Kdybych dříve přišel do banky se zakrytým obličejem, vyvedla by mě ochranka. Nyní mne ochranka uctivě zdraví“.. Nová doba! Ochranka nemůže poznat zloděje, všichni vypadají jako lupiči.

I ženy, které milují Popelku v podání Libuše Šafránkové, si nyní v době rouškové mohou na ni zahrát, stačí k tomu růžové hedvábí, zdobené perličkami, v tomto provedení jde o velmi slušivou dekoraci tváře. V takové roušce už stačí jen v nějakém supermarketu dotyčným na nechápavé pohledy odpovídat: „Šaty stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane…“

Už asi i všichni chápeme, proč nepřizpůsobiví občané, často nemytí a nevoňaví, roušky nepoužívají, protože by do nich ze svého výluhu možná rovnou i zvraceli. Nečištěné zuby jsou pro roušky naprosto nevhodné. Nyní se i běžní občané občas s rouškou na ústech podivují, zda jde v jejich případě o ojedinělý jev, nebo znehodnocují ovzduší takovou zatuchlinou, které se v roušce nemohou zbavit. Tomu se říká kruté odhalení.

Naopak roušky jsou skvělé i jako brnění před ostatními výpary. Od jara nám s rouškou nikdo v našem okolí nesmrdí. Pokud si na roucho dáte svou oblíbenou vůni, dokonce si můžete připadat jako na louce s rozkvetlým kvítím.

Také je zábavné, jak tento novodobý hygienický prvek, který nás má ochránit před zlou chorobou, bývá skladován. Když vidíte nakupující v obchodech u auta, první ze sebe strhávají roušku, hází ji do dlouho nemytého interiéru svého vozidla, nebo prostě končí v kapse s měsíc starými kapesníky, nebo v kabelce s obsahem roztodivného složení.

Většina z nás také roušky nevyvařuje, prostě je jenom přidává mezi ostatní prádlo. A výsledek je perfektní: Žijeme, koronavirus na nás neskáče a můžeme si dokonce i dělat srandu z toho, jak dodržujeme hygienická nařízení vlády, i když v pojetí mnohých z nás jde o hazard. Všichni, kdož chtějí zůstat zdraví, se totiž řídí pravidlem: Hlavně s úsměvem a neudusit se vlastními výpary.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>