Když se budeme chovat zodpovědně, můžeme testovat jen ohrožené skupiny

Hysterie kolem „kovidu“ začíná být protivná. Volala mi kamarádka, že manžela bolí pět dnů hlava, že má určitě „kovid“ a že se musejí nechat testovat. Když jsem se jí zeptala, zda manžel cítí, co uvařila, říkala, že jo. Když jsem jí řekla, že to kovid být nemusí, rozzlobila se. Nacházíme se v době chřipek a ne každé nachlazení je covid-19. Nahlédněme do předkovidové minulosti.

Zažili jsme to všichni. Promrzli jsme, dostali jsme rýmu a chodili jsme do práce. Řetězová reakce se dostavila, všichni v našem okolí dostali rýmu. Jindy jsme měli chřipku, kýchali jsme, smrkali každou hodinu desetkrát, a přesto jsme chodili do práce. Výsledek se dostavil, chřipku si od nás odnesli domů všichni naši spolupracovníci. Když jsme to udělali opakovaně, kolegové nás poslali domů, že nebudou kvůli nám pořád nemocní. Zůstali jsme s chřipkou doma a výsledek se dostavil: Nikdo se s naší nákazou nemusel otravovat.

Stejně tak to funguje u dětí. Kolikrát jsme poslali dítě do školky či školy, když mělo „jen“ rýmu? Kolikrát jsme ráno sáhli dítěti na hlavu, a byla teplejší než obvykle, a přesto dítě šlo mezi děti? Dělali jsme to a dělají to rodiče dodnes. Je však řešením, být ve sterilním prostředí bez možnosti jakékoliv nákazy, nebo si naopak budovat imunitu tím, že dokážeme žít s tím, co lidé produkují, roznášejí, čím všechny kolem sebe ohrožují? Nebo naopak, naučme se přežít v prostředí, které nás obklopuje, protože když se ze sterilního prostředí dostaneme náhodou ven, máme jedinou jistotu, nebudeme mít obranu na běžný život se všemi radostmi, bez nichž je život smutný. A život s kovidem je sakra smutný!

Vraťme se ke covidu-19, z něhož nás bolí hlava, jen když toto slovo s číslicí vyslovíme. Když už si vystojíme frontu na testování, máme jedinou jistotu. Lidé stojící před námi a za námi asi mohou mít covid-19. Tedy stát ve frontě na testování je taková nějaká jistota, že „ono to neviditelné zlo“ ve frontě někde poletuje. Když už nás otestují a po několika hodinách či dnech nám řeknou: „Jste pozitivní“, nestane se nic jiného, než  že budeme muset zůstat doma, stejně jako s jakoukoliv chřipkou. Rozdíl je jediný. Na chřipku si můžete dát nějaké medikamenty, na covid-19 nedostanete nic, protože na něj nic nepůsobí. Prostě deset dnů jste roznašečem vysoce nakažlivé nákazy a musíte být v izolaci a pouze vaše zdravé tělo – imunita – rozhodují o tom, zda budete mít lehký nebo těžký průběh.

Když jsem známým sdělila, že vůbec nevím, proč bych se měla nechat testovat, nesouhlasili. Kdybych měla příznaky onemocnění, mám zaměstnání, které mi umožňuje totální izolaci. Když svůj stav nebudu zvládat, přivolám si pomoc. Díky za to, že žijeme v České republice s kvalitní zdravotní péčí. Nepotřebuji však vědět, zda mám chřipku nebo covid-19. Nechci však ohrožovat své blízké, proto s jakoukoliv nákazou, i s běžnou chřipkou či angínou, bych si nedovolila chodit mezi lidi, protože to považuji za nezodpovědné, bezohledné a život ohrožující těch slabších a náchylnějších k jakékoliv nemoci.

A pokud někdo nemá zaměstnání, které jde dělat z domova, stačí dnes říct: „Byl jsem v přítomnosti nakaženého, zůstanu doma,“ a všichni kolem vás řeknou: „Jasně, zůstaň doma“. Řeknou to i majitelé soukromých firem, protože pro ně je šířící se nákaza ve firmě obrovským problémem.

Na druhé straně všichni víme, že karanténní opatření nemohou trvat donekonečna. Jen si vezměte, kolik zdravých lidí je v karanténě jen proto, že byli s nakaženým! Na druhé straně je tak jednoduché říct nakaženému: „Řekni, že jsme byli spolu na pivo, ať nemusím do práce“. Tato šílenost jménem covidová opatření musejí skončit. Češi si je opět přizpůsobili k obrazu svému: rebelové se odmítají  přizpůsobit čemukoliv, ustrašení se uzavřeli a chytrákům tento způsob řešení věcí veřejných ve svůj osobní prospěch náramně prospívá.

Možná musel takový nějaký covid-19 dorazit mezi nás, abychom si uvědomili, že se chováme nezodpovědně, když chodíme s jakoukoliv nákazou ven na ulici. Naštěstí většina testovaných má mírný průběh nemoci a ti, kteří už ho měli, mají zase úsměv na tváři. Vlastně nám nepomůže nic jiného, než se s panem Kovidem seznámit, jedině tak se ho zbavíme a hlavně se ho přestaneme bát. A pokud se zbavíme hysterie a budeme testovat jen ohrožené skupiny, covid-19 se stane chřipkou, s níž už desítky let umíme žít. A ta také umí zabíjet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>