Chropyně řeší problém těžby štěrkopísku. I když zastupitelé o těžbě rozhodli již před sedmi lety, záměr vlastníka pozemků začít s těžbou vyprovokovalo aktivisty k akci, zmobilizovali místní obyvatele, kteří na veřejném projednání sdělili hlasité NE s těžbou. Zastupitelé nemají jednoduchou práci, budou muset řešit problémy s vlastníkem pozemků, který si již vyřídil náročná ekologická povolení EIA a veřejně prohlásil, že bude žádat po radnici finanční odškodnění.

Spojení se Slovenskem rychlostní silnicí R49 také neustále napadají aktivisté z občanského sdružení Egeria, které pod pláštíkem záchrany jednou křečků, podruhé jiného živočišného druhu rozporují jednání o stavebním povolení již dlouhých deset let. Stejně tak zablokovali stavbu dálnice D8 přes České středohoří. Když však aktivistu Egerie Miroslava Macha vyzvete k diskusi, nereaguje, navíc e-mailová adresa uvedená ve všech úředních dokumentech je nedostupná. Nechce vést diskusi. Jen chce zabránit stavbě. Pokud si již někdo dá práci, aby ho slovně vyzval k obhajobě jeho zamítavého stanoviska, odmítá jakékoliv vyjednávání tváří v tvář. Jeho papíry však mají sílu úřední vichřice.

Nedávno se vyjádřilo vedení firmy Pokart ke svému působení v průmyslové zóně v Holešově. Firmě se podařilo jako jedné z mála zde postavit výrobní areál, avšak po pár letech její majitelé neskrývají rozladění z toho, že zvolili problematickou zónu, kterou Zlínský kraj za miliardu korun vystavil na prameništích pitné vody. I v této lokalitě se vše točí podle toho, jak aktivisté diktují pod pláštíkem ochrany pramenišť vody, tedy v zájmu nás všech, kteří máme doma kohoutky s vodou. Firma Pokart vyzvala aktivisty k osobní schůzce, aby jim představila ekologicky nezávadnou výrobu a plán stavby pro nové skladovací prostory, které ekologii nemohou zatížit. Aktivisté na výzvu firmy nereagovali, neomluvili se, což dokládá jejich totální nezájem a ignoraci firmy působící v lokalitě, kterou bojkotují. Jejich vyjádření v duchu: „budeme bránit každé stavbě v zóně“, nezní vůbec rozumně.

Češi jsou velmi kritickým národem. Na všem si něco najdou a jejich pesimismus jim velí znehodnocovat a zlehčovat vše, co dělá někdo jiný. Napadnout jde určitě úplně každá myšlenka, každé novátorství. Když si přečtete diskuse na sociálních sítích, není možné se zbavit dojmu, že všichni diskutující jsou skálopevně přesvědčení o své pravdě a také odmítají diskutovat o tom, zda mají pravdu.

Jakou podobu však má pravda? Má vždy jen tu podobu, kterou hlásá řečník či pisatel? Slovo pravda se stalo bičem všech, kteří něco dělají. Všichni kritici kritizují ostatní a přitom zapomněli, že pravdu je nutné hledat, protože absolutní pravda, tedy jedna jediná, neexistuje. Pravda je shoda tvrzení se skutečností. A skutečnosti se mění chováním a jednáním společnosti, tedy lidí kolem.

Existuje veřejný zájem, chcete- li pokrok, který nejde zastavit. Aktivisté vedou papírovou válku, ale nestojí a nehledají pravdu, oni si myslí, že pravdu hlásají, i když o ní mnoho zasvěcených lidí pochybuje. Bohužel ona většina mlčí, protože názorově přeprat člověka nepřístupného jinému vidění stojí obrovské úsilí, a každý z nás si říká: Ať to udělá někdo jiný, proč zrovna já?

Kdyby bývali byli všichni aktivisté tak zarputilí jako v případě R49, dodnes bychom jezdili do Prahy okreskami. Není-li práce na Kroměřížsku, nebyly by vděčné stovky lidí za to, že by našly zdroj svých příjmů v nedalekém Holešově či Chropyni?

Začněme se názorově prát s lidmi, kteří tak přesvědčivě a zasvěceně vystavují papíry. Vyzvěme je k osobní obhajobě jejich postoje. Co když nemají pravdu? Nechť zvítězí nalezená pravda, nikoli slova, která se za pravdu vydávají.