Dnešních kandidátů na kandidátkách se bát nemusíme

Volby klepou na dveře a na mnoha místech v regionu vrcholí názorové spory o slovíčka, jinde je zase klid, jako by žádné volby ani nebyly. I když většina voličů se shodne: „Není, koho volit“, je naší povinností volit, abychom my voliči mohli mít na další čtyři roky postaráno o správu věcí veřejných. Jelikož se Týdeník věnuje v každém vydání komunální politice, víme, jak vypadá dobrý a rozhodný starosta či starostka, a víme i to, jak vypadá alibista nebo výkonný správce svěřeného majetku, tedy ten, kdož nic nepokazí ani ničemu nepomůže.

Nováčci na radnici to mají vždy těžší, než se něco naučí, většinou dva roky jsou pryč a kde nic, tu nic. Jiní se nenaučí rozhodovat ani za čtyři roky, jelikož na rozhodování nemají, proto prohrají každou „válku“, nedokážou koučovat lidi k výkonům hodným potlesku. Důležité je, že na Kroměřížsku nemáme obec, která by vyloženě strádala, stagnovala, obyvatelé by se bouřili proti rozhodování radnice. Zákony už jsou natolik přísné, že se podaří schovat kšeftík do více faktur, odměny navíc vyplatit lidem na úřadu na dohody a podobně, mluvíme však o tisícových částkách, nikoliv o statisících. Máme obce, kde to jde lépe a kde to jde hůře, jde to však všude.

Proto až budeme hledat své kandidáty, postačí nám zdravý selský rozum. U moci v obcích by měli být vždy lidé, kteří umějí dobře počítat a dobře hospodařit. Když si dříve muž chtěl vzít ženu, navštívili rodiče domov, v němž nevěsta vyrůstala. Kde byl nepořádek a neřád, tam bylo jaksi jasné, že to tak bude vypadat v samostatné domácnosti novomanželů. A tak to funguje i ve všech funkcích. Kdo je lenoch, je líný, kdo je pracovitý, tak pracuje, a kdo se bojí, nechodí do lesa. Také lidé, kteří nikdy během své práce neřešili finance, tedy měli vždy své jisté bez ohledu na to, jakou práci odvádějí, budou mít problém se správou rozsáhlého majetku, propagací, marketinkem, zkrátka se vším, co umí zhodnocovat peníze. Kdo umí hezky mluvit, stěží umí vyběhnout problému naproti a improvizovat tak dlouho, dokud se jej nepodaří vyřešit.

Starostové a zastupitelé by měli být především skvělými vyjednavači, kteří dokážou jednat a konat. Kdo to neumí, vesměs najde systém, kterým je rozhodováno, avšak za zavřenými dveřmi. To je však popření demokratických hodnot a připomíná to spíš autoritářské řízení než jednání podle vůle většiny. Naopak nebojsové, kteří napadají každého, kdo se jim dostane pod ruky, s těmi to nebude jednoduché, protože se nechtějí domluvit, chtějí jen a pouze prosadit svou vůli. Tito lidé mají vesměs vždy problém s hledáním spojenců pro společný cíl a po čase se většinou ukáže, že „kopou“ jen pro své vlastní zviditelnění a svůj vlastní prospěch.

Kandidáty ze svého okolí známe, i když je neznáme osobně. Můžeme hodnotit jejich pracovní aktivitu, jejich schopnost vycházet s okolím, jejich věrnost, přátelskou či uzavřenou povahu a hlavně jejich odvahu. Na té bude dobré postavit rozhodování. Lidé, kteří se bojí jakkoliv komentovat to, co se kolem nich děje, budou tichými účastníky jednání zastupitelstev. Podpoříme-li demagogy, tedy buřiče, zajistíme si čtyři roky stagnace, protože jeden buřič bez schopnosti vidět i druhou stranu „mince“ dokáže zastavovat zakázky, shazovat ze stolu jakékoliv plány, někdy se sníží i k osobním urážkám či podrazům, aby všichni kolem přijali jeho pravdu.

Ze všeho nejdůležitější je však jít k volbám. Není to tak dávno, kdy jsme museli jít směrem, jenž určovali lidé, kterých jsme se báli. Dnešních kandidátů se nemusíme bát. Když nezvolíme jejich stranu nebo jim na kandidátce nedáme hlas, jejich politická kariéra bude ohrožená. Tak důležití jsou voliči.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>