Co tak zkusit domyslet, co se stane, když…

Na Bajdě u tenisových kurtů stojí budova, kterou navrhoval sám Dušan Jurkovič. Ve svém návrhu však nepožadoval dřevěnou střechu jako u všech svých ostatních staveb, jelikož budova stojí u Dlouhého rybníku, navíc zastíněná vysokými stromy Podzámecké zahrady. Byl si totiž vědom toho, že jeho stavby potřebují volný prostor, aby dřevo na budovách po dešti a sněhu vysychalo.

Bohužel kroměřížští památkáři si stojí za svým, chtějí střechu dřevěnou, což znamená, že stávající vlastník budovy kudy chodí, tudy žádá o peníze, protože oprava dřevěné střechy v tak špatných klimatických podmínkách se opravuje každých osm let. Když tenisté na Bajdě přebírali po socialistické devastaci sluneční lázně Solárium, jak se Jurkovičově stavbě dlouhá léta říkalo, celodřevěná stavba byla na zboření. Komunisté k historii neměli žádný vztah a jejich zkáza je mnohdy nenahraditelně vytesaná v mnoha českých městech.

Nadšenci z nově založeného tenisového klubu se v roce 1997 zasadili o stavební rekonstrukci. Tehdy ještě fungovaly okresní úřady a památkářům stačila jedna kancelář. Dnes památkáři obývají celé patro, jeden řeší okna, druhý fasádu atd. a potom nám vyjde povolení na Kozánkovu vilu, z níž milovníci historie bez patřičného stavebního vzdělání vzteky nevidí. Když byla v roce 1997 provedena celková rekonstrukce „solárky“ za 2 mil. Kč, byl na střechu položen dřevěný šindel. Za třináct let se dostavilo zatékání do budovy a tenisté již navrhovali, aby střecha nebyla dřevěná a byly použity moderní stavební technologie. Nestalo se, památkáři si stáli za svým.

V roce 2016 podali tenisté další žádost, opět na zatékání střechou. Opětovně tenisté žádali, aby byl použit bonský nebo plastový šindel či dokonce měď, aby se oprava střechy nemusela začas opět řešit. Bohužel, kroměřížští památkáři opět řekli: Ne. I když už alespoň povolili použít izolační materiál a impregnační nátěry. Aleluja.

Co se týká střechy, je nutné dodat ještě jednu zvláštnost týkající se pohledu památkářů. V nejpamátkověji chráněné oblasti – tedy v těsné blízkosti zámku, v Podzámecké zahradě – je dřevěný domeček s občerstvením, který je podobný „solárce“ a má plechovou střechu. Že by přece jen mezi památkáři byl člověk, který hledí na prospěch budov? A tak se „solárka“ bude opravovat potřetí za posledních dvacet let. Na stavbu přispělo ministerstvo kultury přes kroměřížskou radnici, tenisté jako vlastníci objektu však opět musejí sehnat dalších čtyři sta tisíc korun. Hledají mezi sponzory a už i oni jsou lehce otráveni, protože přispívají pořád dokola na jedny a ty samé práce. Jiné to nebude, stoprocentní dotaci nelze získat.

I když tenisový klub má desítky členů, mnohým je jedno, zda hrají tenis u Jurkovičovy stavby, nebo u nějakého jiného domečku. Socialismus a současná konzumní doba z nás udělaly sobce, kteří kašlou na vše, co zavání jakoukoliv budoucností. Kolem „solárky“ chodí od porevolučních let pořád jedni a ti samí lidé. Doprošují se, vypisují žádosti, vysvětlují, argumentují a stárnou. Co bude, až jim dojdou síly? Určitě se tenisový klub na Bajdě nerozpadne, historie napovídá, že vždy vše funguje nějak dál. Jen s někým to jde hůř, s někým snáz, ale jde to vždy. Možná kdyby šlo vrátit čas, bylo by možné vyzkoušet si druhou variantu, kdy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>