Co jiného nám zbývá, než čekat, jak toto všechno dopadne

V době nucené nudy si musíme všichni udělat inventuru sami se sebou. Ono totiž vydržet sám se sebou není tak jednoduché, vyžaduje to klid a mír v duši a nadhled. Kde ho však vzít, když negativní informace se na nás hrnou ze všeho, co má tlačítko? Zbývá nám však něco jiného, než se smířit se situací a udělat vše pro zdraví své i svých blízkých?

Překvapivé jsou také postřehy lidí, kteří žijí sami se sebou už léta, ti vůbec nenaříkají na izolaci, protože umějí být sami. A skutečně jde o umění. Zůstává však většina, která miluje společnost, vzácné chvíle bez dětí, klid a uklizeno v bytě alespoň na půl dne, výlety za rodinami, do přírody, restaurací,… Zůstávají jen vzpomínky, jen díky nim se můžeme vydat tam, kde dnes žádná lidská noha nepáchne. A pak že neplatí, že to, co prožijeme, nám nikdo nemůže vzít… Zážitky jsou naším vnitřním bohatstvím.

Co tedy dělat, když už jsme doma? Další vtip: „Už týden jsem nebyl v hospodě, tak musím večery trávit se svou ženou. Je to fajn ženská a má docela zajímavé názory.“ Ano, koronáč je přítelem všech vztahů. Nutí nás seznámit se i po letech soužití. Tím, že není možné opouštět bytové jednotky, musíme si vše vyříkat, důkladně vysvětlit, můžeme na sebe i řvát, ale ráno se probudíme a on či ona tam jsou pořád. Jsou v NAŠÍ karanténě! Musíme být, žít a rozumět těm, s nimiž se jindy jen v běhu všedních událostí míjíme.

Poslední početnou uvězněnou skupinou jsou naše děti. Zůstaly doma, a mnozí rodiče děkují, že jich nemají více. Připravujeme snídaně, obědy a večeře, a už po snídani chtějí všichni uvěznění vědět, co bude k obědu, což už samo o sobě je vysilující. Neopouštějí- li děti 3+1, ať chceme nebo ne, musíme být svědky naší nedůsledné výchovy. Opět můžeme karanténní zavíračku využít k nápravě, na niž v době běžného provozu nemáme čas. Když totiž dítěti zavelíme ráno, že odpoledne bude dělat…, a nejsme doma, většina dětí lajdá. To se jim v době karantény nemůže stát. Tak hurá na ně!

Každý, kdo potřeboval víru v to, že jsme stále lidmi se srdcem na pravém místě, má v době společenské izolace důkaz, že tomu tak je. Když naši politici nebyli schopni zajistit roušky, šil je, kdo měl možnost, čas a chuť, a že těch lidiček bylo!!! Skvělá zpráva pro nás všechny: Umíme si pomáhat! Stejně jako se vytvořily skupiny, které nakoupily osamělým lidem! Nádhera nádherná. Nezmizelo z nás ono člověčenství. A co víc. Už dokonce víme, jak můžeme zachránit planetu. Stačí, když lidi zůstanou doma.

Naši politici dělají co mohou a dokud si nenasadili před kamerami roušky, vypadali unaveně. Ještěže se neinspirovali českým prezidentem, který boji s koronavirem zřejmě vyhlásil pyžamovou válku a většinu počáteční národní nervozity mlčel. Když už minulý týden promluvil, neopomněl opět zaútočit na ty, které nemá rád. Když vidíme postoj, podporu národa, rozdávání víry a smíření o hodně mladší slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, poprvé v historii mnozí Češi závidí Slovákům. A to Slovákům i roušky přišly o dva dny dříve.

Když už se provalila neschopnost objednat včas roušky pro Čechy, vložil se do hry „ANOistů“ Jan Hamáček, roušky objednal a ony fakt dorazily do ČR. Ten si to od Andreje schytá, takto a v přímém přenosu ho zesměšnit a k tomu mu stopnout zákon, který by z Andreje udělal střetem zájmů neposkvrněného člověka. Vtip: „Tak dlouho chtěli Češi zavřít Babiše, až on zavřel všechny Čechy.“

I když se hledají mouchy a chyby v rozhodování kohokoliv, jde o mimořádnou situaci, která se řeší za pochodu a stále nikdo neví, co bude zítra. I Kroměřížsko, které bylo bez nakažených, už spustilo nekompromisní počítadlo případů. Musíme být trpěliví, důslední, ohleduplní a hlavně dobře informovaní. Proto nevěřte blábolům na internetu, věřte lidem, kteří se problémem zabývají. A protože nikdo neví, co bude zítra, nenechejme si vzít náladu a nepřipravujme se dopředu na problémy, o kterých všichni tušíme, že přijdou. Až tu budou, budeme je muset řešit, stejně jako koronavirus, kterého také nikdo nezval.

I když v těchto dnech nejsme pány svého volného času, našich 24 hodin je pořád v naší moci. My rozhodujeme o tom, jaký bude náš dnešní den. A pokud víme, že koronáč se rád zabydluje u vystresovaných, víme, jak na něj. S úsměvem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>