Ustát období bez příjmů je těžké. Kdo si v dobách hojnosti nevytvořil finanční rezervu, počítá, kolik dnů bez příjmů ještě ustojí. Na druhé straně izolace od veřejného života nám ukazuje, jak málo financí člověk potřebuje, když je doma.

Poslední týdny žijeme v negaci. Koronavir ukázal, jak moc jsme závislí na jednání druhých. Když se nákaza začala šířit a i komunistická Čína byla nucena odtajnit zatajované, po pár dnech vyšlo doporučení, aby Češi nejezdili do nakažených zemí. Češi mají problém s autoritami všeho druhu, proto mnozí do nakažených oblastí vyjeli.

I největšího flegmatika v obchodě zarazí, kolik všechno stojí. Zdražilo vše, co jsme doposud kupovali. Nemohou za to však firmy, ale neustále státem navyšované mzdy, které firmy, ať chtějí nebo nechtějí, musejí kopírovat. Jinak by totiž byly bez zaměstnanců. Ono zvyšování platů a důchodů vlastně ve svém důsledku zaplatíme zase jen my nakupující, služby potřebující.

Pokud existuje důkaz, že český prezident Miloš Zeman má v zahraničí nedobrou pověst, je to jeho podpora kandidáta na slovenského prezidenta. Přijal Maroše Šefčoviče, popřál mu úspěch ve volbách a zvítězila Zuzana Čaputová.

O víkendu se otevřou dveře volebních místností, volit tentokrát budeme europoslance. I když se internetem šíří, že bychom měli vystoupit z EU, je dobré nahlédnout do Anglie, která se referendem o to pokusila a měsíce jedná o podmínkách a nic. Nepřipravená politická rozhodnutí dopadají tak, jako Brexit. Realita je vždy jiná, než slova na papíře.

Politici mají velký problém. Rozdávají každému, kdo se ozve, i když rozpočet je v minusu od samého počátku české samostatnosti, a když nebyl, bylo to jen proto, že se přesunuly peníze z jednoho místa na druhé. Že padne kosa na kámen ví každý, kdo umí do tisíce napočítat, bohužel politici nemají odvahu lidem říct: „Nemáme na vše.“

Každý tiskový odbor hájí zájmy těch, kteří řídí jakýkoliv úřad. Není tomu jinak ani v případě kroměřížské radnice, která na postu tiskového mluvčího má bývalého novináře. Jan Vondrášek píše skvěle. Bohužel pár let v okovech radnice z něj udělalo drsného bojovníka, který se pustí adresně a klidně i agresivně do každého, kdo s radnicí nesouhlasí. Jde o strategii současného vedení radnice? Jeden příklad za všechny.

Kroměříž je neuvěřitelná v tom, jak těžkopádně řeší své problémy. Celé minulé volební období řešila spor se zlínskou stavební firmou Pozemní stavitelství, která v roce 2012 postavila na Velkém náměstí pódium za dotace, a to v létě následujícího roku po dešti spadlo. Firma se dušovala, že za nic nemůže, ale že pomůže, dokonce padla i částka, kterou firma slíbila investovat do stavby nového pódia. Kroměřížská radnice však vše tak dlouho řešila, až vše vyšumělo a nárok Kroměříže se ztratil v propadlišti termínů a lhůt. „My jsme trvali na svých krocích, firma zase na těch svých. Nedohodli jsme se,“ suše plichtu zhodnotil kroměřížský starosta Jaroslav Němec.

Lidl v Kroměříži se přestavuje. Kuriózní informací je, že dvoupatrový Lidl v České republice má jen pár měst. Ten kroměřížský byl dokonce zbourán a bude postaven větší, což je pro investora jistě obrovská investice. Čím jsme si to zasloužili? Hanáci jsou šetřiví a nakupují tam, kde ušetří. Tržby kroměřížského Lidlu jsou tak vysoké, že se jeho majiteli vyplatí bourat a stavět větší budovu.

Připravit zakázku není jednoduché, stejně jako ne každý plán klapne na sto procent. Kroměřížská radnice už více než rok řeší opravu uzavřené lávky přes řeku Moravu. Když už bylo po dlouhém zkoumání rozhodnuto, že lávka bude opravena, byla investice zahrnuta do letošního městského rozpočtu. Bohužel až při zadání práce bylo zjištěno, že v kalkulaci nebylo počítáno se stavebním dozorem. U tak bezpečnostně důležité stavby? V tomto případě by neznalost stavebního zákona byla hodnocena nedostatečně.