Podnikatelé se již jaksi smířili s měsíčními hlášeními i budoucími registračními pokladnami. Celý proces přinesl zdůvodnění, že firmy obcházejí daňové zákony a odvádějí do státní pokladny méně, než by měly. Ano, je to jistě pravda, daně nemá nikdo rád. Bohužel státní kasu živí pouze podnikání a zaměstnávání lidí, proto tlak na reálnou daňovou výtěžnost je pochopitelný, příjmy z daní platí bezplatné školství, zdravotnictví i platy státních zaměstnanců, a jaksi je jich stále více potřeba.

Za dva týdny se sejdou zástupci měst a obcí na valné hromadě Vodovodů a kanalizací Kroměříž (VaK). Uspořádání akciových společností je složité, avšak akcie VaKu mají pro nás místní obyvatele velkou důležitost. Kdo je jejich většinovým vlastníkem, ten určuje, kolik nás všechny bude voda stát. Navíc voda vede k nám uživatelům potrubím, které nikdy nebude mít konkurenci, proto zcela oprávněně můžeme říct, že VaK je monopol.

Všichni mluví o penězích, všem chybí. I partneři se nejčastěji hádají kvůli penězům, které mohou za to, že bydlení stojí hodně, na dovolenou není možné jet a dokonce si člověk ani nic neužije, protože peníze na to nestačí. Kolik peněz vlastně člověk potřebuje k tomu, aby se usmíval? A kolik by se mělo dát člověku, který jde pracovat na 3 hodiny? Stačilo by 300 Kč, což je hodinová sazba vyšší, než jakou berou uklízečky, které každý den brzy ráno vstávají?

Řidiči v autě nesmí telefonovat, každé třetí auto však má řidiče s mobilem u ucha. V obcích je trestána rychlá jízda, kolem rodinných domů však málokdo jede předepsanou padesátkou. Za volant nemá usedat řidič s alkoholem v krvi, bohužel řidiči nasedají do aut přímo z restaurace a ani se u toho nečervenají. Všichni víme, co nesmíme, málokdo si z toho však dělá hlavu, a tak zákonodárcům nezbývá nic jiného, než zvyšovat pokuty.

V prvním lednovém vydání Týdeníku jsme otiskli rozhovor s předsedou sdružení za záchranu průmyslové zóny v Holešově. Již od samého počátku ji sabotují holešovští aktivisté se vznešeným posláním ochrany podzemních vod, které však jsou nejen pod zónou v Holešově, ale i třeba pod fabrikami v Holešově, Bystřici pod Hostýnem nebo Otrokovicích. Všude se pracuje déle než padesát let, stejně jako po dnešní zóně se před padesáti lety proháněla těžká letadla plná benzínu.

Je jich čím dál víc. Když vidíme, jak někteří lidé smolně řeší své situace, ať již jde o předlužení nebo o majetkové vztahy mezi partnery, je možné odhadovat, že těch, kteří neuřídí svou finanční a majetkovou situaci, bude stále víc. Bezdomovci jsou bez domova a opravdu nemají, kde bydlet, protože když by se chtěli uchýlit do azylového domu, museli by být střízliví a to se jim jaksi nedaří, protože pití je vesměs jejich celodenní zábavou, když už se jim život jaksi vymkl z rukou.

Naše nešťastné zřícené pódium na Velkém náměstí. Po roční soudní tahanici, zda v osudný den v červnu roku 2013 pršelo více než obvykle, až z toho pódium spadlo, bylo prokázáno, že pršelo více, ale ne tolik, aby městská zakázka spadla. Tehdy jsme si poprvé mysleli, že máme vyhráno.

Když lidé mají hlad a nouzi, kradou. Bohatí a spokojení lidé nekradou, neloupí, nepáchají násilnosti. V České republice se podle výsledků kriminality za loňský rok žije dobře, protože trestných činů bylo o 35 tisíc méně, což je nejméně od roku 2000. Zvyšuje se i objasněnost případů, polovina všech šetření už byla ukončena. Vloni se stalo 155 vražd, nevyřešených jich zůstává dvacet. Většina případů napadení s následkem smrti byla v osobní rovině, tedy vraždy byly motivovány osobními vztahy, a většinou s přítomností alkoholu v krvi.

Všichni si přejeme zdraví, štěstí a spokojenost, otázkou je, zda děláme vše pro to, abychom dokázali být šťastní, spokojení a zdraví. Štěstí je ukryté ve všedních radostech každého dne. Spokojenost prožíváme, jsme-li spokojeni sami se sebou i s lidmi kolem nás. Zdraví jsme, pokud naše všední dny odpovídají zdravému životnímu stylu, tedy máme dostatek pohybu a stravy,
které nám neškodí.

dybychom pro nás Čechy hledali nějakou charakteristiku, mohli bychom najít souvislost v osobnostech, které obdivujeme, uznáváme, líbí se nám. U politické scény, vyjma první porevoluční volby, pomáháme svými hlasy do politických křesel určitě schopným lidem, avšak s přívlastkem nezvladatelní jedinci.