Hospodaření Vodovodů a kanalizací málokdo rozumí, stejně tak akcionářským právům. Stále se mluví o ochraně akcií před vstupem cizích firem, málokdo však ví, jak by k tomu mohlo dojít. Stát se to může velmi jednoduše. Stačí, aby držitelé akcií s rozhodovací mocí, tedy více než 50% podílem všech akcií, se domluvili s někým zvenčí, a tomu podlehli pod rouškou budoucího zisku či osobního prospěchu. Když někdo někomu slíbí to, nač jiní celý život pracují, zásady a svědomí málokdy nad mamonem zvítězí. Kroměříž aktuálně vlastní 46,33 % akcií, šest měst a obcí jistému polovičnímu vábení podlehlo, za úplatu tam převedli práva o hlasování na Českou infrastrukturní, což je skupina, která se netají svým zájmem o akcionářský vstup do kroměřížského VaKu. Zbývající akcie vlastní ostatní obce Kroměřížska a jen malé procento drží v rukou drobní akcionáři. 

V nedalekém Zlíně vábení podlehla jedna vládnoucí politická garnitura zlínského magistrátu a výsledkem je, že Zlín má nejdražší vodu široko daleko. Dokonce i soud převod akcií a vstup nové společnosti označil za neplatný, je však potřeba nadpoloviční souhlas aktuálních členů představenstva, aby ke změně či návratu zpět došlo a ten se jaksi nedaří zajistit. Výsledkem je patová situace, soukromé subjekty nemohou čerpat dotace na opravy vodovodního řádu a pro budování nových staveb. Současný vlastník VaKu Zlín však skoro každoročně inkasuje téměř 100 milionů korun zisku.

Naproti tomu kroměřížský VaK hospodaří rozumně. Je kontrolován všemi akcionáři, tedy obcemi i městy, a má i plán investic. Třeba vloni na podzim slavnostně zprovoznil úpravnu vody, na niž přispěl 10 miliony korun, avšak 100 milionů korun kryla dotace. Kdyby býval byl VaK Kroměříž ve vlastnictví soukromých investorů, musel by někdo celou stavbu zaplatit, evropské peníze by se soukromé firmě nepodařilo vyřídit. A tak by úpravnu zaplatili všichni, kdo od VaKu odebírají vodu. Anebo by se investice neuskutečnila a pak by za čas netekla z kohoutků pitná voda, a až by byla situace nebezpečná konzumentům vody, všichni obyvatelé celého Kroměřížska by jistě souhlasili s tím, že si úpravnu vody ze svých peněz (rozpočtů) zaplatí.

Jedním z měst, které postoupilo svá hlasovací práva někomu jinému, je i Chropyně. O to podivnější je rozhodnutí Kroměříže, která poslala do vedení představenstva chropyňskou starostku Věru Sigmundovou (ČSSD).  Pokud se nové představenstvo dostane do názorové převahy, může mít sílu pro významné změny ve VaKu, jelikož může ovlivňovat obchodní politiku společnosti, personální obsazení, může stanovit jiný postup při zpracování účetní agendy nebo navrhovat rozdělení zisku. A jak již bylo zmíněno v úvodu, lidé neznalí ekonomiky a práva nemají šanci se vyznat a zorientovat v právní šlamastice jménem akcionářská výkonná moc a fungování společnosti s hodnotou vlastního jmění ve výši jedné miliardy korun.

Zatím vše vypadá na rozumnou hru. Kroměříž v roli největšího držitele akcií bude pokračovat v právním poradenství pražské právní firmy, kterou najímala i předchůdkyně Daniela Hebnarová, za jejíhož vedení k žádným vážným změnám nedošlo. 

Obchodní supi po úterní valné hromadě VaKu v klidu sedí ve svých kožených křeslech a sledují vývoj událostí. Čekají, až se noví lidé v představenstvu usadí a nějak se projeví. Pak začnou vábit a ovlivňovat a čekat, až jejich kořist nebude bdělá. Akcie VaKu se totiž líbí každému, kdo ví, že inkasovat peníze za službu, bez níž není život, je byznys bez konkurence, navíc vždy s jistými příjmy a hlavně zisky. Kdyby někdo stál o akcie VaKu, musel by mít hodně „našetřeno“, protože se bavíme o stovkách milionů korun. Tím se nám okruh lidí úží. Velkých a vlivných investorů v ČR zase tolik nemáme.

Tak bedlivě sledujme jejich kroky, ať Kroměříž nenásleduje Zlín. I když soud vynesl rozsudek, že byl ve Zlíně s akciemi vykonán podvod, ani nové představenstvo se jaksi nedokáže přinutit, aby situaci zvrátilo. Jedna chyba, jedno rozhodnutí a mnoho let vládnutí těch, kteří dokázali přesvědčit pár lidí v představenstvu.