Hádky o prkotiny přebije jedině problém, který stojí za řešení

Soužití muže a ženy, kteří spolu žijí mnoho let ve svazku manželském, má většinou (z 90 procent) tento průběh. První roky jsou věnovány lásce, kdy oba jsou nesmírně šťastni, že spolu žijí. Také přicházejí děti, které nedovolí partnerům se spolu nudit.

Ženy si většinou v počátku manželství plní své povinnosti vůči rodině stoprocentně a s milujícím přístupem svým drahým polovičkám většinou vše odpustí. Také k nedorozumění mezi partnery dochází jen párkrát do roka. Když žena vystřízliví z velké lásky, začne vznášet nezvyklé požadavky, na které muž doposud (několik let) nebyl zvyklý. To ho stále více rozlaďuje, a proto začne z domu utíkat za jinou zábavou. Tím ženě dává do rukou těžkou zbraň, se kterou ženy umí muže ranit.

Jde o jedovatost nad mužovou nepřítomností nebo o drsnou kritiku manželových nedostatků. Ten však nedostatky vidí i na své ženě, protože jeho hodná a poslušná ženuška je po letech drzá a odměřená, což dříve (před několika lety) nebyla. V této fázi manželství jsou již hádky mnohem bolestnější a vyžadují delší dobu pro návrat do mírové pozice.

Do tohoto stavu se dostali i Novákovic. Maruška se vrací z obchodu, kde koupila za velmi levný peníz skříňku do koupelny. Krabice s jednotlivými díly leží dlouhé dny na podlaze a Pepík ji naprosto ignoruje, neboť je mu jasné, že je nutné, aby k ní přistoupil s nářadím a složil ji. Po několika marných ženiných útocích přichází Maruščin vysněný okamžik: mužská síla usedá s velice málo používaným kufříkem s nářadím ke krabici. Pepík složí první díly a Maruška již při skládání dílu okem odhaduje, že skříňka je poněkud širší než vymezený prostor v koupelně.

Po důkladné prohlídce koupelny rychle přemýšlí, co by se dalo se skříňkou udělat, aby Pepík nenadával. Nic ji nenapadá, proto říká: „Zkus to přiměřit, zda to tam vejde.“ Pepa nevěřícně zvedne oči: „Tys to nezměřila, než jsi to koupila?“ Žena přiznává, že si myslela, že to bude sedět.

Již teď silně rozčílený manžel uchopí zpola složenou skříňku, stojí v koupelně a řve: „Ženská, ty nejsi normální. Vyhozené prachy!“ Maruška se obhajuje, ale je jí to pranic platné, Pepa stupňuje svou zuřivost. „Kdybys nekecala a přiznala, že jsi koupila blbost, která je teď k ničemu.“ Maruška samozřejmě nadhazuje, že je možné skříňku zkrátit a upravit…

Oba na sebe řvou, přičemž pubertální Dobromila, která nečekaně v tichosti četla své Bravo, přestala číst a nyní přebíhá očima z jednoho řvoucího objektu ke druhému. Stejně je tomu u psa ležícího pod stolem, který v řevu nejenže nemůže spát, ale jeho hlava se pohybuje ze strany na stranu, jako by sledoval tenis. Dobromila zasáhne: „Tak to dejte dědovi, on to opraví.“

Pepa se nasupí a říká: „Tady nejde o to, že to jde opravit, tady jde o to, že jde koupit hned rozměr, protože k tomu je potřeba jen metr!” Maruška přibíhá k Pepovi a odebírá mu skříňku s tím, že když je to špatné, tak to dá do pořádku sama. „Tak já si chci jednou zakutit, a ani nemůžu, protože ty koupíš blbost.“ Samozřejmě následuje výtka ženy, která upřesňuje, že jeho kutění se dá počítat na prstech jedné ruky.

„Přiznej, že jsi koupila blbost,“ útočí stále více rozčílený manžel. Maruška již nevěřícně konstatuje: „Mám si jít hodit mašli na strom, že jsem koupila širší skříňku?“ „Ne! Uznej, že jsi koupila blbost. Jde o princip.“ Závěrečná věta ženy zní: „Víš, co mi můžeš s těmi tvými principy? Tak akorát vlézt na záda.“

Oba manželé totálně vyčerpaní si jdou odpočinout do bezpečné vzdálenosti od toho druhého. Samozřejmě skříňka končí u profesionálů, kteří ji trošku přiříznou a za pár dnů, když je koupelna obohacená o nový nábytek, neodpustí si Pepa jízlivou poznámku: „Chytračka, ještě, že jsem to vymyslel, jak to tady dostat, když už neumí nakupovat…“

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>